pondělí, 18. dubna 2016

Jsem doma. Přijel jsem v pátek večer, cestou z letiště posílal Alelii na telefon svou momentální polohu a když jsem vystupoval z taxíku, za oknem mě očekávaly dvě siluety, nadšený Žilvináskův obličej že táta a že taxík. Zůstali jsme přes víkend v Praze, páč Žilvinas slehl přes týden bolením břicha, tak jsme to nechtěli pokoušet. Ono bylo taky mimořádně studené a deštivé počasí. Přesto mě to svrbělo po chalupě, teďka všechno roste jako o život a já bych kosil a plel a stavěl houpačku. 

Včera hráli Alaverdi naposledy na Výletné s ulítlými Iguana Bob, co hrají doprovody k němým filmům. Vzpomněl jsem si na náš podobný projekt Fool There Was s ILLE předloni na Letní filmové škole a pak ještě v Aeru. To bylo pěkný. Mám obvykle po delší době nečinnosti nechuť se do toho zapojit zpátky, ale pak zase hrajeme a já si říkám, to je vlastně pěkný, viď, je to dobrá kapela a to hraní a ti lidi by ti chyběli.

pátek, 15. dubna 2016, Tunis

Když vychází slunce, z obzoru moře se tyčí hora. Jsem v tomhle hotelu posedmé, dohromady jsem tady koukal na moře třeba měsíc, ale té hory jsem si nikdy nevšiml. To se přitom jen tak nepřehlédne – hora na obzoru. Je možný, že tam nebyla? Možná vyrostla z moře. 

Hledal jsem hrdinně bergamotové citróny, ale do Marche Central jsem dorazil když už měli zavřeno a u zeleninových stánků v La Marsa říkali, kdepak, to mají jen tam. 

Lezu ráno do toho venkovního bazénu, venku je tak maximálně dvanáct stupňů a voda je na tom ještě hůř, já se svlíkám z džín a svetru do plavek a vždycky kleju jakou blbost jsem si to na sebe zase vymyslel. Pak se ponořím do vody, šokovaně v duchu zvolám jedno poslední “no ty vole!” a nezbývá než začít plavat. A ono se to brzo zlepší.

Jsem utahanej ale dobré mysli, jedu domů. 

sobota, 9. dubna 2016

Žilvinas si v sobotu ve Smilovicích vzpomněl na fór předchozích víkendů a vesele volal na Alelii “Emil-debil!” 

“Takhle by to nešlo”, shledala matka, “co kdyby přišel do školky nějaký Emil?” 

“Museli bychom pak napsat paní Emilové omluvný dopis”, navrhuju. 

“Vážená paní Emilová …”, improvizuje Alelie. 

“… máte doma Emila-debila”, uzavírá to Žilvinas.

pondělí, 4. dubna 2016

Teplice jsou opravdu poněkud depresivní prostředí. Ale byl krásný jarní den a jeli jsme Hautalou, všichni Alaverdi plus Kittchen jako takový školní výlet, což byla sranda a spolehlivě to převážilo. Nikola s Jirkou dali dohromady fajn program a i když moc lidí nepřišlo, všichni jsme si to užili. Sevírovat pozitivní vibrace na konci depresivně sudetského večera je taky fajn. Dobrý zvuk, Alaverdi se hrálo vysloveně dobře. Pak zase domů, do postele ve dvě, a ráno hned na chalupu, tentokrát s babulkou, abychom ji taky někdy vyvezli na vzduch a ukázali jí co je od poslední návštěvy před dvěma lety nového (nového je toho dost). Uvařil jsem přímo na dvorku polívku se spoustou kopřiv a bršlice, taky salát ze šťovíku a pampeliškových listů a taky rybí prsty s bramborovou kaší, aby to menu nebylo zase až tak úplně šprťácký. Vytáhli jsme si pak ven postele, leželi pod peřinama a koukali jak se smrkové koruny hýbou ve větru. 

Po dvoře v plném slunečním světle lítal nějaký popletený netopýr. Vydržel to chudák snad hodinu a občas ho honili první jarní motýli, což byl dost neobvyklý pohled. 

Jak už to tak chodí, je-li v sobotu koncert mimo město, tatínek je v neděli poněkud zombík. Ale ono to nevadí v takový den. Venku teplo, slunce, rozmlžené mraky a začíná jaro. 

Začátek jara je asi vůbec ten nejlepší čas, říkám si. Všechno začne.

pátek, 1. dubna 2016

Vysvětlili jsme Žilvinasovi poprvé koncept apríla. Dost se mu to líbilo. “Viděl jsem jak po ulici jde kužela!”, volal pak na nás od okna, “APRÍÍÍL!”  

Hráli jsme v Jazz Docku a bylo to pěkné. Možná až příliš dobrý zvuk, člověk na to není zvyklý a je to pak takové nahaté, ale dobrý. Asi jsme celkem dobrá kapela, taky to už děláme nějaký pátek. Docela dost nezámých i docela dost kamarádů se přišlo podívat. Do postele jsem se dostal až skoro ve tři ráno, ale protože jsem si počínal střídmě (a především řídil), ráno mě netrápilo nic víc než lehký spánkový deficit. A tak se mi to líbí. 

Zítra Teplice s Kittchenem, jsem zvědavej. 

Venku mží a je zima, ale mně to neva.

středa, 30. března 2016

Jednu noc mě vzbudila představa jak stojím na pódiu v Jazz Docku a říkám publiku: “Tady náš bubeník Hop se jmenuje ve skutečnosti Petr Odstrčil, což se tak nějak obecně ví. Méně se ale ví, že je to veliký fanoušek Pavla Bobka. Dokonce si nechal legálně změnit jméno na Petr Odstrčil-Bobek”. 

O něco později mě zase vytrhlo jméno slavného slovenského slowjazzového muzikanta – Lážo Plžo. 

Alelie půjčila z knihovny knihu o Emilovi od Astrid Lindgren. Já jsem jako malý nesnášel Děti z Bullerbynu, tak jsem impulzivně zvolal “Emil – debil!”. Žilvinasovi se to hrozně líbilo a dlouho pak volal “Emil – debil” na Alelii, protože té se to naopak nelíbilo vůbec, jak by to taky asi dopadlo kdyby náhodou do školky přišel nějaký Emil. 

Ráno jsme se probudili a Žilvinas si to chtěl vyzkoušet znova, nadzvednul Alelii peřinu a zvolal poťouchle “Emil – drobil!”. Pak se zarazil, naklonil se ke mně a pošeptal mi do ucha: “Tatíí, jak jsi to včera říkal?” 

Zpíváme si doma Bednu od whisky a Žilvinas nás překvapí dotazem kdo prý je pan Zvoneček. 

No jasně – “tak kopni do tý bedny, ať [pan Zvoneček]á!”

Dlouhý velikonoční víkend jsme strávili na chalupě a já jsem si odpočal. Myslím mentálně. Jinak fyzicky jsem ztahanej jako kůň. Je zvláštní, jak se ta mysl tak nějak zanese a pročistí to zase až pár dní mimo město. Dobré naopak je, že tohle aspoň zatím funguje dost spolehlivě a baterky se začnou rychle dobíjet. Je tam překrásně, cítím se tam opravdu naplněný, dny se mění jen počasím a ročním obdobím. 

Byli jsme se projít ke Kounovským řadám, hlavně abychom utekli z domu před případným atakem koledníků. 

Bouracím kladivem jsem rozbil zbytek ošklivého betonového přístřešku, který tam ještě od léta zbyl, a betonovou drť rozvezl do cesty. 

Taky jsem porazil mrtvou třešeň a vršek staré jabloně (jde z toho respekt, kinklat se s motorovou pilou v koruně vysoko nad zemí a doufat, že se ta masa dřeva zřítí kam si myslím).

V koruně pahýlu třešně jsem začal stavět houpačku ze starých trámů. 

Zryl a rozšířil jsem záhonky a zasadili jsme různou zeleninu. V téhle oblasti jsou díky jílovité půdě, slimejšům a mojí neochotě zalévat vzácnou vodou ze studny zatím úspěchy dost skromné, ale určitě se to už brzy rozběhne!

Dřevěného požárního Mercedesa jsme přebarvili na modro, čímž z něj vznikli policajti. 

Rozhodl jsem se, že v létě postavím pec, protože mít pec je nejlepší a můj šumavský strýc Pepan tvrdí, že taková jednoduchá pec není zdaleka tak těžká jak se zdá. 

Rostou česnekové výhonky a taky malinké kopřivy a bršlice, všechno se to dá naházet do polívky, i nádivku s kopřivama jsem udělal, a taky vánočku. 

Přijeli jsme v úterý odpoledne nadmíru špinaví, umyl jsem se a šel na zkoušku ILLE, páč před pražským koncertem se opakování sluší. Přestože jsou to ty stejné písničky, není to ani nudné. Hrajeme teď živě tak málo že to mezitím zapomínáme, a tak i běžný repertoár je pro hráče plný napětí a vzrušení. Zítra JazzDock.

pondělí, 21. března 2016

Sázel jsem stromy a keře. Venku na vzduchu je krásně, ale trochu jsem odvykl té zahradnické dřině. Mezitím malíř vymaloval naši pražskou kuchyň na tmavěmodro – vybral si to Žilvinas a vypadá to kupodivu fakt pěkně. Alaverdi večer hráli na Výletné, lidí přišlo pramálo, ale nakonec to bylo fajn. Neděli jsme strávili se Žilvinasem spolu, páč maminka byla v práci. Upekli jsme dva štrůdly, sýrové sušenky, udělal jsem chili pastu a založil kurkumovou limonádu. Pak jsme pobíhali po Stromovce a schovávali se za stromy. Byl to hezký den.

čtvrtek, 17. března 2016

Je krásně a zima. Při troše štěstí přijdou dneska z Bojkovic stromy a keře a já budu mít důvod obratem vyrazit na chalupu je zasadit. Nějaké jabloně, myslím jedna hrušeň, jedlý jeřáb, tři druhy moruše, taky muchovník, mišpule, kdouloň a kalina. To bude radosti! 

Byl jsem na zakončení Jednoho světa, a to je vždycky fajn. Potkám tam pokaždé spoustu lidí, co normálně spíš nevídám, sociálně vzato je to rozhodně jeden z highlightů sezóny. Fajn lidi, takový oduševnělý mix ciferníků, kamarádi, známí, i neznámí, svět má možná přecejen šanci. Hodně mladých tváří. S Petrou a Sárou to doklábosíme až zhruba do půl druhé, pak jdu domů páč čtvrtek není sobota a například je třeba pracovat, žáno.