pondělí, 1. ledna 2018

Tenhle rok uběhl nějak rychle. Takovej rozfrncanej rok to byl. Nemám pocit, že by se s výjimkou narození Laime něco zásadního posunulo, proteklo to mezi prsty tak nějak mimochodem. Jsem moc vděčnej za tu svou smečku. Máme se dobře. Alaverdi vydali čtvrtou desku, i když na té se pracovalo hlavně koncem toho předchozího roku. ILLE konečně začali natáčet desku druhou, ale zatím ještě není a je to tentokrát docela těžký proces. Byl jsem v Tunisu, Gaziantepu, Barmě a cestou v Hong Kongu, Tel Avivu, Zadaru, Ázerbajdžánu, Washingtonu, Kyjevě a znova Barmě a cestou v Kataru. Postavil jsem hliněnou pec. V půlce listopadu na mě sedla tak hrozná chřipečka, že mě zabavila skoro až do Vánoc a najednou koukám že je rok fuč.

Těšil jsem se jak toho budu o svátcích málo dělat a splnilo se mi to. Nejdřív jsme byli doma a já hodně vařil a koukal na seriál Better Call Saul, potom na chalupě, kde jsem taky vařil a taky koukal, a kromě toho jsme chodili lesem, vytahoval jsem z bahna klády napadané do potoka, ze dne na den se oteplilo z nuly na deset stupňů a teplý vítr mě šokoval na temném dvoře, když jsem šel v pět ráno pro dřevo. Na Silvestra jsme jako obvykle vytuhli dávno před půlnocí.

Odpočinul jsem si. Teď se zase zapojit a dokud se to celé zase nerozfrčí naplno, ještě přemýšlet co bych asi tak chtěl udělat tenhle rok. Nakonec je to hodně o tomhle, aspoň pro mě. Ubrat smyslového přesycení, uhájit si v šumu a shonu běžných dnů skulinky, kdy můžu v klidu přemýšlet co a jak a kdy. Je to vzácné a doufám, že se mi to povede zase o něco víc, když k tomu dostanu příležitost.  

středa, 20. prosince 2017

Měli jsme koncert “Kittchen hraje Alaverdi hrají Kittchena”. Z Letné jsme jeli na Žižkov přes hodinu, protože Koněvku zavřeli z nějakého důvodu hasiči. Na koncert nepřišlo moc lidí, což se uprostřed sezóny vánočních večírků dalo čekat, ale bylo to vysloveně pěkné. Hráli jsme spolu už víckrát, ale tentokrát jsme se poprvé pustili do toho, že jsme hráli společně písničky. Nejdřív se přidali Alaverdi do Fotra, Mlhu a do Sudet, potom zase Kittchen do Vegetarian Superman, Laikas, Fermentation Nation a Dog Sled. Fungovalo to parádně a vznikla myšlenka z toho vyvinout nějaký krátký set a s ním objet pár festivalů. Uvidíme, bylo by to fajn.

Jinak se velmi těším na svátky a na to, jak toho budu málo dělat. Už je to skoro tady.

pondělí, 18. prosince 2017

Byli jsme o víkendu doma, Alelie stále slehlá. Vyráběl jsem po dlouhé době koji, což je taková zimní, domácí a trochu slavnostní činnost a voní to pěkně a zvláštně jako nic jiného. Založil jsem pak z toho asi šest kilo misa (tentokrát edo miso a sendai miso, páč to bylo red rice koji. To jen tak pro historickou paměť) a ještě mi koji zbylo.

S Albertinou jsme byli domluvení, že v neděli vyrazíme okukovat letenské fasády. V domluvenou hodinu začalo hrozně sněžit. Ale šli jsme i tak, čtyři pěší dospělí, tři pěší děti, jedna babička na vozejčku, jeden kočárek a dva psi. S touhle veselou čtyřgenerační partou jsme pak chodili zasněženýma ulicema a taky Stromovkou plnou bílých stromů, až na Strossmayerák na svařáka u stánku.

Taky jsme měli po hrozné době zkoušku s Alaverdi a kupodivu nám to šlo vysloveně dobře.

pátek, 15. prosince 2017

Mi.pu oslavila 11 let. Její matce je 15, což už je na takhle velkýho psa opravdu dost. Tak snad i ta naše čubka ještě nějakou dobu vydrží. Čubka je to čiperná, když se jí chce. Když se jí nechce, například ráno, táhne se po chodníku rychlostí hodinové ručičky. Když se jí chce, běhá po dvoře nebo za srnkama, poskakuje dokola jako malý koníček, koulí na mě očima a vrhá se na mě aby mě bolestivě štípla předníma zoubkama do ramene.

Náš domácí tuberkulózní salón se pomalu normalizuje. Venku vítr vane mraky, je vidět do dálky a chodníky jsou mokré.

čtvrtek, 14. prosince 2017

Doma je na začátek prosince docela teplo, třeba osm stupňů. Jsem rád doma, těším se na nějaký čas klidu. Z posledních asi sedmi týdnů trochu nevím kde mi hlava stojí – Washington, Kyjev, Yangon, turné s Hrůzou všude možně, nervy s ILLE, práce která se takhle obtížně stíhá, a do toho ta zatracená čtyřtýdenní chřipečka. Tak snad se zase brzo chytnu a budu se cítit jaksi pánem situace a sám sebe.

pondělí, 11. prosince 2017, Doha

Pevně doufám, že zase doma nenastydnu. Pořád kašlu a smrkám, ale aspoň ta boule splaskla. Je tu překvapivě chladno. Mám tu dlouhý přestup, tak jsem se zvládnul podívat i na chvíli do města, což tu organizují zdarma aerolinky. Zavezli nás na pobřeží, kde kotví překvapivě asijsky vypadající dřevěné lodě. A pak taky na trh, který je takový arabsko/čínský mišmaš jako v Tunisu a celkem nestojí za pozornost. Bylo to lepší než sedět celou tu dobu na letišti, ale jsem teda rád že jsem sem nejel na dovolenou.

pátek, 8. prosince 2017, Yangon

Dobře jsem se vyspal, vypadá to konečně, že se z tý zatracený rýmy dostávám. Místo toho mi otekla tvář před pravým uchem a bolí to když na tý straně sliním. Paráda. Alelie doma taky slehla, Laime spadla v noci z postele a mamince natruc začala žrát molitan ze své ohrádky jako cukrovou vatu. Často doma vypukne nějakej saigon právě když odjedu, to už je tak zařízený.

středa, 6. prosince 2017, Yangon

Tak zase u nás doma v MK Hotelu. Přiletěl jsem v šest, spánku jen tři hodiny (k těm třem ze včerejška) a šup na schůzky. Matka s malýma dětma, co žili spolu na chodníku na kartónových podložkách, už tam nejsou. Doufám že za lepším. Mopslík na rohu už nelehává na betonovém květináči, teď spíš přímo v cestě. Béžová čuba, co lehávala rozcapená na chodníku, zase teď leží na rohožce pod tandoori pecí, kterou odminula asi zavřeli. Na rohu otevřeli dobrou seafood hospodu. Po městě zase přibylo obchoďáků, to jde fakt rychle.

Teď je hluboký večer a já se těším že se konečně vyspím. Je tu pěkně, mám to tu rád. Jezdil bych sem s rodinou na víkendy, kdyby to bylo o trochu blíž. Když se to tak vezme, znám se tu s mnohýma líp než s panem Sailerem od nás z chalupy.  

úterý, 5. prosince 2017, Doha airport

Sedím, čekám, mám pořád rýmu jako prase. Říkal jsem si že ne, že ty prášky nemám rád, ale nakonec jsem spolknul jeden Ibalgin, zapil ho z veřejné fontánky a za chvíli se mi projasnila hlava a cítil jsem se normálně. Je trochu strašidelný jak dobře to funguje. Ale já bych se radši normálně uzdravil, už to trvá moc dlouho.

pondělí, 4. prosince 2017

Případová studie: nemocný, blbý, nepříjemný a smradlavý.

Ve čtvrtek začalo být jasný, že se mi chřipečka s plnou parádou vrací. Víkend jsem strávil doma a v noci, zničehonic, si to zpestřoval zimnicí. Když koukám do monitoru, mám před očima zvláštní mžitky. Alelie je na tom o něco líp, ale podobně. Něčemu se třeba zasmějeme a oba se ohneme do záchvatu chrchlání. Je to srandovní a zaplaťpámbu, že aspoň děti to zatím tolik nepostihuje.

Už se mi to táhne přes tři týdny a je to svým způsobem zajímavý trenažér. Blbě se mi soustředí, takže když chci udělat něco pracovního, v hlavě se mi to moc nespojuje. Vem si, že takhle se cítí lidi, kterým Pámbu nadělil o pár tuctů IQ míň a vzpomeň si na to příště až tě bude štvát něčí nedovtipnost.

Jsem snadno nepříjemnej, protože mi není dobře a říkám si potom co tady vlastně sakra dělám a mám pramalou náladu na sociální kontakt a chci akorát zalézt doma do postele. Mám ucpanej nos a nemám moc energii na domácí práce. Taky asi psychosomaticky nepomáhá, že mi svým způsobem vyhovuje válet se doma s rodinou a hodně si číst, zejména když zemědělských prací v tuhle sezónu moc není a do ničeho jiného se mi mimo zdi bytu nijak zvlášť nechce.

No a není to nakonec takhle, jak vznikají nepříjemní, blbí a smradlaví dědkové? Únava, je ti blbě, moc ti to nemyslí, chceš si zalézt a ne se bavit s lidma, přestáváš stíhat prát propocené košile a připochcané trenky a časem si na to tak zvykneš. Je asi užitečný si to trochu vyzkoušet.

Mně ovšem pomáhá Alelie a taky Ibalgin, takže jsme všichni pekli a zdobili perníčky včetně jedné chaloupky (vypadá jako z hororu, protože je křivá a zejí v ní tmavá okna a taky jsou na ní připláclí ti želé netopýři upatlaní od polevové krve). Taky jsem udělal pomerančovou marmeládu, špagety carbonara, dashi vývar a klutánky.

Už se těším, až budu zase zdravý, chytrý, příjemný a voňavý.

Byl jsem taky přednášet v Brně a na snídani s Igorem B.