úterý, 21. dubna 2020

Pracoval jsem až do pěti a potom zaléval, dělal nějaké další práce, povídali jsme si na hrázi s Alelií a sousedkou Zuzkou a den byl pryč. Dny tu vůbec mizí velmi rychle. 

V normálním pracovním dnu s těma cestama do kanceláře se to schová, ale tady při práci doma naplno vynikne jak strašně moc času vlastně člověk tráví prací. Úplně to bije do očí. Z toho zase plyne, že by měl dělat něco co ho doopravdy baví a přijde mu to důležité. Čímž jsme tak nějak tam kde jsme vždycky byli. 

Nechci se rouhat, jsem velmi vděčnej za to že mám práci, zejména v téhle době, a dokonce práci po všech ohledech parádní. Ale strašně bych si přál najít nějakou pracovní činnost, ve které bych si přišel opravdu dobrej a která by mě naplňovala. Tohle je pořád spíš takovej sňatek z rozumu.

neděle, 19. dubna 2020

Nad ránem dvakrát pršelo a v krajině je úplně cítit, jak to všechny ty rostliny a stromy vděčně nasávají. Nebylo to zdaleka dost, ale aspoň něco. Byl to první déšť za více než čtyři týdny. 

Byl to den, kdy jsem si četl a zkoušel bez velkého nadšení něco nahrávat a taky malovat vodovkama. Taky jsem přemýšlel jak všechny ty pracovní činnosti v životě dělám nějak blbě a co bych měl dělat líp. 

Večer jsme roztopili hliněnou pec a udělali si na sluníčkem zalitém dvorku pizzu.

sobota, 18. dubna 2020

Udělal jsem mandalu květu života na poklop od skruže. Přijel kominík a prometl komíny. Taky jsme s dětmi zasadili mangold, kukuřici, fenykl, slunečnice, šruchu zelnou a nějaký kytky. Jíme a žijeme pod širou oblohou. Začala růst réva a objevila se i rebarbora, kterou jsem už pokládal za umrlou, ale přesto ji trochu zaléval kdyby náhodou.

středa, 15. dubna 2020

Dopoledne jsem pracoval a potom jel do Prahy vyprat, pro jídlo, pro vodu a další nezbytnosti jako například barvu na beton. Když nechceme, nemusíme odsud vystrčit nos déle než týden – pak nás k tomu dožene ta nutnost vozit pitnou vodu. Město jako takové mě neláká vůbec s jsem rád když jsem zase pryč, ale je fajn projet se autem (taková prostá věc!) a potom je nějak hluboce atavisticky příjemný i ten pocit lovce, který se vrací do jeskyně obtěžkán potravou a nástroji pro svou smečku. 

Zabralo to celé skoro osm hodin (no, hodně to protáhla ta pračka a taky pokec s babulkou) a utratil jsem při tom překvapivé množství peněz. Ale vzhledem k tomu, že jsou to kromě pár trvalých příkazů jediné peníze které teď utrácíme, žijeme úsporněji než normálně. Což je taky fajn.

úterý, 14. dubna 2020

Finišujeme proposal, který není tak špatný jako na začátku, ale pořád je dost rozcuchaný. Stálo to neúměrné množství práce na to, že s tím dost možná stejně neuspějeme. Můžu odevzdání oslavit tím, že se pustím do vší ostatní prác, která díky tomuhle stála. 

Zlepšujeme se v ornitologii a chce to být tady delší dobu, aby člověk vypozoroval nějaké rytmy. Nevídáme brhlíky a zatím nevíme proč. Na krmítko chodí sýkorky koňadry a taky jedna modřinka. Dále vrabci a zvonohlíci se žlutou hlavičkou (nemohli jsme si to jméno zapamatovat, až jsme si vymysleli mnemotechnickou pomůcku a teď jim říkáme zvono-rohlíci). Po trávě chodí kosi, kosice a taky občas konipas. Stromy zpracovávají strakapoudi a vzadu na louce bývá žluna. 

Odkvetla mirabelka, kvetou blumy, meruňky, broskev a nashi. Začínají hrušně, chystají se jabloně. 

neděle, 12. dubna 2020

Další prosluněný a teplý den. Dneska se koupaly i děti. 

Probudil jsem se zase jednou ve tři ráno a četl si. Zabral jsem až nad ránem a díky tomu jsme vstávali později než obvykle, ráno jsem nemeditoval a jako obvykle to pak už během dne nedohnal. 

Vydloubali jsme ze země rezervní hromadu makadamu, který jsem nechal ležet na louce před pěti a půl lety. Země už ho skoro spolkla, ale většinu se ještě podařilo dostat ven. 

Nic není stálé a všechno se mění. Zejména pak třeba dům na venkově, který je sám o sobě anomálie, kus nerovnováhy vyvzdorovaný lidmi na okolní přírodě. Pokud tu nerovnováhu neudržuješ, příroda si to zase začne brát zpátky. Na střeše je mech, skulinkou začne zatékat. Trámy zvlhnou a nahnijí, mezitím chodí dovnitř skulinkama plísně, mravenci, berušky, netopýři, myši, sviňky, komáři, pavouci, roztoči, kuny, vosy, sršně a můry. Jak jeden trám křupne, spadne krov, dovnitř začne pršet a pak to už půjde rychle. Stropy se propadnou, omítka smyje, pojivo nosných zdí se začne vymývat a drolit. Za dvacet let – z přírodního hlediska čas menší než nepatrný – tu bude jen boule porostlá kopřivama a rovnováha bude obnovena.

pátek, 10. dubna 2020

Hned ráno, když ještě holky spaly, šli jsme s Žilvinasem a mi.pu podél lesa do Kozojed, kde rostou u potoka vrby, na proutky na pomlázku. Přišel s tím nápadem sám a přestože samotné koledování mám za jednu z těch debilnějších tradic a nechce se mi do něj, sama pomlázka z proutků je ještě fajn. A je hrozně fajn spolu takhle trávit klukovskej čas ve dvou. Technicky vzato je volno, ale i tak jsem musel aspoň trochu pracovat. 

Otevřeli jsme likér 69 od Landcraftu Ondry Kopičky – výluh z višní a zelených ořechů. Je to hrozně dobrý. 

Pokračují krásné dny, ale už třeba čtyři týdny nepršelo a země je vyprahlá.