čtvrtek, 18. června 2020

Měli jsme u nás už tradiční slunovratový mejdan. Že během toho dojde voda ve vrtu, to už je taky skoro tradice. Ona se zase vrátí, i když to tentokrát trvalo dost dlouho. Spolu s kvalitou té vody je to dost velký problém, který zatím nemá řešení. Zkusíme prohloubit kopanou studnu. Pokud to nepomůže, pak nevím – asi nový vrt někde na druhé straně domu a doufat že za těch sto tisíc nebo kolik navrtáme něco lepšího. Majetek tíží, to je nepochybně pravda, ale zase tu můžu sázet jabloně. 

Slunovratový mejdan byl nicméně hezký, i když v sobotu večer přišla bouřka tak obrovská, že jsme tam takovou snad pět let neviděli. Alelie vymyslela a zorganizovala bojovku na téma pravěk, i když velikánský a krásný mamut z kartónu a hlíny vlivem deště poněkud chcípnul. Vyzkoušeli jsme taky novinku, a to krátké přednášky o tom čemu se kdo věnuje. Vychází to z toho, že se tam potkávají lidé dost z různých světů, kteří dělají různé zajímavé věci co by mohly zajímat i ostatní. Maťo tak mluvil o Kytarové zbrojnici, Qwerty o glutamátu, Martin Puškař o kolizních systémech v letadlech, které pomáhá v Arizoně vyvíjet pro Honeywell, Honza Černý přijel mluvit o programech ČvT pro znevýhodněné děti a Honza Tománek četl Almelovu pohádku O klukovi s vypůjčenými křídly. 

A taky skoro tradičně jsme byli s Alelií coby hostitelé po víkendu hotoví a připraveni leda tak na další víkend odpočinku.

středa, 3. června 2020

Trávím den v Praze, což znamená, že už několik dní předem si dávám dohromady poznámky co všechno bude potřeba oběhat, pak si je seřadím tak aby se to dalo spojit a pak jedu podle toho. Takže je to pak takový maraton zařizování, nakupování a schůzek. Ale to je dobrý. Město je mi nadále cizí, ale chodí se už bez roušek, v ulicích je teplo, je to takové pražské léto. Přijde mi, že lidé na ulici omládli – jako bych se najednou z venkova vrátil o generaci starší. 

Alelie měla o pár dní dřív své pražské volno a my s dětma vesele hospodařili na chalupě. Žilvinas musel pomoct starat se o Laime když jsem pracoval, díky čemuž Laime trávila ještě víc času se staršími dětmi, díky čemuž mi večer nevinně oznámila, že ta zrající jahůdka v záhonku je už “velká jako svině”.  

Strávili u nás příjemný den Olga a Dominik a úplně malinký Tonda. Vegetariánská domácí burrita a hovory o životě. 

Až do včerejška bylo poměrně chladno, ale už se to otepluje. Taky docela pršelo, což je vždycky vítané. 

pondělí, 25. května 2020

Byl to deštivý a domácí víkend, kdy jsme toho uvnitř domu mnoho posunuli. Například jsme se konečně na spaní přestěhovali do horní ložnice a neobýváme už celý den a noc jen jednu místnost jako venkovani před sto lety. Trochu se mi po tom stýská, bylo to vlastně fajn. Nahoře jsme to celé přešoupali a každé dítě má teď svou postýlku a svůj koutek. Dole díky tomu taky vznikla nábytková rošáda a k tomu jsem konečně vykachlíkoval stěnu pod dřezem (vznikla tam taková odvážná červeno-žluto-bílá mozaika jako plameny na kabrioletu) a vyrobil z půdovek odkládací plochu za sporákem u stěny. 

Celou sobotu nonstop pršelo a země vděčně nasakuje vodu. Probíhá obvyklý květnový růstový spurt tmavě zelené trávy. V neděli vyšlo slunce a my se vydali na výlet do neznámých míst okolních lesů. Koupili jsme si předtím v Kartografii pár podrobných mapových listů a dozvěděli se tak o končinách, o kterých jsme neměli ani ponětí a přitom jsou v podstatě jen přes údolí. Například zasypané kutné jámy, obrovské rozlohy borůvčí (které přímo u nás jinak vůbec není), nebo údolí jak ze Šumavy. Byl opravdu krásný slunečný, křepký a vlahý den.

Dneska ráno zase prší a já pracuju u kamen v podkroví a poslouchám jak kryt komínu bubnují kapky. 

Je to triviální, ale dochází mi, že se mentálně nebudu posouvat dál pokud se budu rozptylovat alkoholem, špatnou disciplínou a podléháním jiným obvyklým slabostem. Nějak jsem měl pocit, že to uhraju oboje, že mě to tolik neovlivňuje a mám na to všechno dost síly. Ale je to přece nesmysl. Jak jsi jednou přesvědčený že něco je nějak, musíš se holt snažit podle toho žít. Jinak se zatížíš, budeš si pěstovat napětí, které se ti nakonec nevyplatí, případně si zaplácneš mysl tisícerou planou kratochvílí abys od toho odvedl pozornost. A až se ti jednou zase rozsvítí, budeš toho ztraceného času litovat. Odpřesvědčit se silou vůle nelze, leda že se ti opravdu v hloubi změní pohled na věc.

pátek, 22. května 2020


Přijela na dva dny Lenka s Edou. Vídáme se málo, ale vždycky je to dobrý a jsem moc rád, že si zůstáváme blízcí celou tu dobu, což je tyvole skoro na den přesně jednadvacet let. Vyzvednul je Almela, který jim teď dělá občas řidiče. A jsme tu zase jen my a rybník a rozestavěný penzion naproti za ním. Vrabci krmí mladé v hnízdech ve vykotlaných spárách fasády, nebo hraboší v krmítku a shazují zrníčka do květináčů pod ním, kde mě pak mate když najednou vyroste obilí.

neděle, 17. května 2020

Zvláštní jak dny prosviští a najednou je už dvouciferný květen. 

Byli u nás pár dnů Königovi, což bylo moc pěkné. Dělali jsme pizzu v hliněné peci a opékali buřty a hovořili o životě nebo občas jen pospolitě mlčeli. Dost si těch chvil s blízkými kamarády vážím. 

Taky jsme měli koncert s Worm’s na takovém DIY metalovém festivalu uprostřed ničeho u Kolína a to bylo taky moc pěkné. Bylo fajn stát zase na pódiu a hrát, stejně jako se vidět se spoluhráčema. 

Zasadili jsme s Laime všechny sazenice, co opečováváme v některých případech už od ledna a taky zprovoznili zahradní čerpadlo, kterým můžeme zalévat vodou rovnou z rybníka, což je opravdu výhoda k nezaplacení. 

Je nádherný květen. 

středa, 6. května 2020

Přivezl jsem z Prahy kola a posledních pár dnů brzy ráno jezdíme s Žilvinasem na krátké výlety do lesa nebo okolních vesnic. Je pěkné takhle spolu trávit ráno. Kupodivu i mi.pu, stará psí babucha, to zvládá a podle všeho ji to baví. U posedu, kde se říká “v babinci”, je ráno čerstvě vyvržený kanec. Nad Vinařicema u polní cesty stojí prastará vétřieska, úplně zrezlá a po okraj naložená smrkovýma větvema. 

Kvetou šeříky a jabloně, třešně už jsou dávno odkvetlé, takže ženu je třeba líbat pod jabloní. Snad se to taky počítá.

pondělí, 27. dubna 2020

V pátek jsem jel do Prahy, ale v polovině cesty jsem si uvědomil, že jeden z hlavních důvodů té cesty – dvě Ikea tašky se špinavým prádlem – stále leží v kuchyni na podlaze. Tak jsme tam jeli v sobotu znovu a všichni, aby se taky rodinka mohla jednou umýt. Cestou jsme to vzali přes naleziště trilobitů ve Skryjích, což jsme měli se Žilivnasem domluvené jako narozeninový výlet, ale kvůli karanténě z toho sešlo. Trilobita jsme nenašli, ale našli jsme řadu úlomků ulit a lístečků nějakých podmořských rostlin. Křachneš do kamene zednickým kladívkem a zkamenělina vykoukne na denní světlo. Předtím v tom kameni tiše dlela pět set padesát miliónů let – až přesně do tohoto okamžiku. 

Koupil jsem taky na inzerát krásnou starou kredenc, kterou jsme pak vezli až odněkud od Poděbrad. 

Začali jsme trochu promořovat, a tak se stavili na návštěvu Juditka s Jakubem a opékali jsme buřty a pili červené víno. 

sobota, 25. dubna 2020

Nějak se mi ten mentální rozvoj nedaří. Nebo naopak daří a ty přetrvávající zmatky jsou důkazem že už se to posouvá a démoni kladou překážky, protože ten posun nechtějí? Nevím – tenhle argument  používal už Stalin. Že když se něco nedaří, je to vlastně známka, že vítězství je už za rohem – to jen nepřátelé jsou si toho vědomi, a tak z posledních sil kladou zoufalý odpor nevyhnutelnému triumfu socialismu. Což nakonec jak víme spíš nedopadlo.