středa, 12. října 2016

V neděli o půlnoci jsem nasedl do taxíku a jel celkem teplou tuniskou nocí na letiště. V pět ráno jsem byl ve Frankfurtu a samozřejmě když pospíchám, letadlo se zpozdí. Přesněji řečeno, nejdřív je ranní vzdušná zácpa a čekáme na povolení k odletu. Když už ho skoro máme, zjistí se, že něco netěsní v zavazadlovém prostoru. Když to začne těsnit, zase už jsme v zácpě a musíme čekat na další mezeru. Kufr mi sice neztratili, ale vyjel v Praze až úplně poslední. Potkal jsem v letadle Matěje Nováka na cestě z Etiopie a nakonec jsem se mu ještě nacpal do Uberu, páč na letišti nebyly taxíky (což jsem ještě nikdy neviděl). Vůbec jsem v noci nespal. 

Takhle jsem dorazil rovnou do studia u Ondry Ježka těsně před dvanáctou, skoro nastejno s Almelou, který prozměnu cestou píchnul. Nahráli jsme mandolínu a basu a zase šli po svých, já rovnou do kavárny na rande s litevským velvyslancem.

Domů jsem se dostal teprve potom, kolem půl pátý. Je to hezké být zase doma mezi svými.

Stočil jsem malý demižon cideru do lahví (chci vyzkoušet jak to funguje když se do lahve dá ještě trochu moštu na sekundární kvašení a bublání), udělal špagety a zanedlouho vytuhnul.

Takovej pestrej den.

V úterý ráno jsem šel plavat a ten pětadvacetimetrovej bazén byl najednou nějak hrozně krátkej – v Tunisu jsem nevědomky plaval skoro jednou tolik než jsem si myslel. A mně se zdálo, že těch čtyřicet bazénů tam trvá věčnost!

Je to dobrý, tyhle nabitý období. Teda pokud je člověk jaksi fyzicky rozprouděnej a udržuje přijatelnou životosprávu. Což já zrovna jo.

Stejně je to zajímavý – čím víc energie člověk vydává fyzickým cvičením, tím víc jí má. Tyhle netušený zdroje fyzický a psychický energie, žejo!

pondělí, 3. října 2016, Tunis

Když se spojí přírodověda s vášní pro svět strojů, vznikají zajímavé věci. Například brouk “hovniválec”.

Začátek října je tady na okraji Tunisu, vystrčeném do Středozemního moře, moc hezký. Teplota těsně nad pětadvacet stupňů, mírný vítr, ve vzduchu voní létem vysušené rostliny, moře a písek. Odpoledne visí nad pláží opar, chlapi rybaří s dlouhými pruty zapíchlými do písku, rodiny se procházejí. Sem tam stojí kůň nebo velbloud, kteří jsou tu hlavně pro turisty, ale protože tu skoro žádní nejsou, většinu času jen tak stojí a melancholicky koukají na moře.

Tentokrát se za ten týden skoro nehnu z hotelu. A vlastně mi to vůbec nevadí. V Tunisu-městě jsem byl hodněkrát a nic zvláště hodného návratu jsem tam neobjevil. Snad kromě zeleninové tržnice, ale bergamotové citróny teď nejsou v sezóně a za těch dvacet kilometrů taxíkem to samo o sobě nestojí.

Mimo práce samotné tady vedu takový produktivně-ozdravný život. Ty volné večery jsou k tomu praktické a snažím se je využívat. Dotahuju různé pracovní resty, připravuju věci pro Alaverdi a pro ILLE, každé ráno už před sedmou plavu víc než kilometr sám v obrovském bazénu, dobře jím, večer cvičím jógu, čtu, po večerech si skypujeme s Alelií a Žilvinasem.

Dva dny jsem měl mezi programy volno. Ráno po plavání a po snídani jsem šel vždycky po pláži do sámošky, kolem těch znuděných velbloudů, a potom igelitem zasviněnou uličkou s betonovými zdmi a polámanými zaprášenými stromy. Byla to krásná rána a já přemýšlel jak to udělat, abych si zase podobné momenty uměl více užívat, jako jsem to uměl když jsem byl mladší. Jak být prostě a jednoduše v tom momentu a nemyslet neustále na to, že po tomhle se musím pustit do tohohle a potom do tamtoho. Až si člověk nakonec připadá pod neustálým tlakem, i když si ho dělá hlavně sám.

Pak jsem se zase vrátil do hotelu a pracoval. Docela dost jsem toho za ty dva dny udělal.

Mám celý den i celou noc doširoka otevřené dveře na balkón. Jen na noc přes ně přetahuju záclonu kvůli komárům, což někdy pomůže a někdy ne. Když se k tomu přidají kocouří zápasy na střeše dole, spánek je omezený. Ráno pak na stěnách občas sedí macatý komár plný krve, kterého se mi ve tmě nepovedlo zaplácnout.

čtvrtek, 22. září 2016

Dohodli jsme s Davídkem plán Tranzistor/Alaverdi. Znamená to mimojiné do pondělka dodat obal, který nemám a zase úplně nechci uspěchat. Tak nevím. Ono to ale nějak dopadne.

Vyzvednul jsem si chinese rice wine yeast balls, které od MaTerie ze Singapuru přivezla její kamarádka.

Alaverdi se v sobotu fotili s Jirkou Štarhou a bude to vypadat výborně. Rurálně – fermentation, neasi!

Vyměnili jsme s ILLE manažerku, přátelsky a v pohodě, což jsem rád. Že vyměnili, i že v pohodě.

Celá rodina jsme sbírali jablka a v moštárně nám to zvážili na víc než dvěstě kilo. Klidně bychom toho nabrali ještě dvakrát tolik, ale neměli jsme už dost IKEA tašek a nevešlo by se to do auta. Bude mošt a založil jsem cider. Sledovat bublající demižony je parádní, vydržel bych to dlouho. Kam se hrabe lávová lampa!

Byl jsem na Kieslowski a i když jsem stihnul jen posledních patnáct minut, bylo zřejmé, že to byl moc pěkný koncert.

Podzim se zahušťuje.

Cesty, práce, promo Alaverdi, nahrávání ILLE.  

Doma jsme všichni nastydlí, ale dobrý.

Všechno dobrý, viď.

Po večerech cvičím, když jsem doma.  

středa, 14. září 2016

Potkal jsem se na obědě s Jamesem Harriesem. Evropa 2 mu právě nasazuje druhý singl, což je supr a mimořádné.

Stavil jsem se v hospodě na setkání svého bývalého lidskoprávního týmu. Přišel jsem jako obvykle přesně včas a u stolu seděl provozní a asi sedm sympatických, ale naprosto neznámých lidí. Pak přišli další, včetně těch déle sloužících co znám, ale nejlíp tu proměnlivost časů stejně vystihla hezká mladá projekťačka, která ke mně přistoupila když jsem nesl jiné kolegyni židli a zeptala se mě “a do kolika máte tady na zahrádce otevřeno?” Přišel i Šimon, Igor a Rosťa, což je dobrý že si našli čas a rád je vidím. Jinak ty provozní problémy zněly némlich stejně jako si je pamatuju já před lety.

pátek, 9. září 2016

Byl jsem na obědě s Davídkem Landštofem v Javánce. Prsty od chili, přišel ze záchoda a stěžoval si, že ho to tam teď pálí. Moje žena Alelie, kterou má v telefonu uloženou podobně jako mě, se dost divila, když jí později přišla od Davídka sms “Furt mě pálí pytlík!”

Abychom si to vyjasnili (vole, co píšeš mojí ženě vo svym pytlíkovi?), šli jsme večer běhat do Stromovky. Krásný letní večer, skoro až příliš teplo. Uběhli jsme osm kilometrů, což je na mě až dost. Ten šílenec běžně běhá dvakrát tolik. Pak jsme leželi ve vodě zmíněného rybníka, koukali na hvězdy a od Šlechtovky nám k tomu hrál Justin Lavash. To je ti zajímavý, některý muzikanty, třeba právě Justina nebo Lenku Dusilovou, okamžitě spolehlivě poznáš po zvuku, i když je to třeba zdálky nebo v hluku, mudrovali jsme ve vodě. Život je dobrý.

Justin zrovna dohrál, tak jsme ho šli aspoň pozdravit. Ukázalo se, že zatím neřešil jak se s kytarama, efekty a PA bednama dostane odtamtud domů a se svýma zádama sotva něco z toho unese. Tak jsme si s Davídkem každý vzali na záda jednu PA bednu, podělili se o zbytek a došli s Justinem až domů do Holešovic, páč je to kamarád a navíc to bylo v podstatě při cestě.

Parádní večer. Dneska chalupa a nakládání suti na kontejner.

čtvrtek, 8. září 2016

Byl to krátký výlet, takové jsou nejlepší. Posnídal jsem v Lundu, k obědu si koupil něco do ruky v Kodani a odpoledne už se koupal s Žilvinasem a dalšíma dvěma mrňousama v nově vzniklém jezírku ve Stromovce. Navíc přímo nad tunelem Blanka. To se takhle cachtáš ve venkovském rybníku a deset metrů pod tebou proudí auta v betonovém tubusu. Zajímavé věci jsou na světě v tom jednadvacátém století.  

úterý, 6. září 2016, Lund

O Lundu jsem předtím neměl ani ponětí, to jméno mi znělo srandovně a trochu přisprostle. Lund, viď. Skutečný Lund je jako z pohádky, univerzitní město plné cihlových a kamenných domů, usměvaví lidé všech možných ras ale stále většinově blonďatí, klidné, otevřené, zelené a vkusné, k tomu je krásné počasí. Švédsko ve své nejlepší podobě.

Studoval a žil tu autor mé oblíbené knížky Zrzavý Orm. A v jedné cimrmanovské hře se mluví o švédském dramatikovi Augustu Strindbergovi, který vyfukoval tabákový kouř do vody, zkoušeje zda touto cestou nevznikne zlato. Ta historka je kupodivu pravdivá a pochází z domu, ve kterém tady bydlím. Právě odsud její autor pozoroval Strindberga při jeho podivném počínání v okně naproti.

Šel jsem brzy ráno běhat do parku. Jeden den byl krásný už od začátku, druhý v cihlových ulicích ležela hustá mlha a z přízemního okna prádelny se valila prádlem voňavá pára. Mlha se rozplynula a začal další krásný blankytný den v tomhle elfském městě.

úterý, 9. srpna 2016

Žilvinas se učí autonomii: Chystáme se stříhat vlasy.
já: “Ale víš, že bába s dědou mají rádi když máš delší vlasy”
Žilvinas pokrčí rameny: “Tak to nebudou mít co chtějí, protože mně se líbí krátký”.

Byli jsme na víkendu v Luži, kde je to vždycky velmi fajn. Požehnané pomalé letní Čechy! Úplně vážně. Po slaměném týdnu jsem se už na rodinku dost těšil.

Čtvrteční koncert ILLE v Tiskárně byl taky vysloveně povedenej.

Jedeme dál a já se snažím pilně pracovat a chce to dost disciplíny.

čtvrtek, 4. srpna 2016

Mám slaměný týden v Praze.

Nařezali jsme s tátou v Luži dřevo na zimu.

Ondra Ježek poslal první část mixů.

Odvezl jsem na chalupu nová okna.

Potkal jsem se s Matěm a Davidem Karonem z KHDK, uděláme krátké video z natáčení Alaverdi. Je to sympatickej a normální člověk.

Měli jsme zkoušku s ILLE a dneska hrajeme ve Stromovce v Tiskárně na vzduchu.

Blbě se mi soustředí, musím s návratem rodinky najet zase nějakou disciplinovanější rutinu.

Doma je prázdno, založil jsem chili pastu a uklidil.

Konec hlášení.