středa, 28. února 2018

Po tom dlouhém a místy útrpném procesu máme konečně hotovou desku! A deska je to myslím nakonec velmi pěkná. Olga to krásně nazpívala a všechna čest Dušanovi. Teď ještě aby klaplo natočit klip v tom absolutně šibeničním termínu a 16. března to vyjde.

Přesadil jsem chili do větších květináčů, letos jsem se do toho nějak pustil. Mám jolokii z loňských semínek z nejlepší rostliny, a potom chocolate habanero, caramel trinidad scorpion, peperoncino, costeňo amarillo, bahamanian goat, shishito, naga red, chile de arbol a snad i jedno poblano.

Je krásně a je deset stupňů pod nulou.

Na chalupě je křepko, odvezl jsem tam rozkládací lehátko co jsme koupili od Matěje Belka a pak jen seděl na sluníčku s mi.pu po boku. V neděli jsme byli v Kváskovicích, chodili po slunečných šumavských kopcích zasypaných krystalkovým sněhem, s Žilvinasem váleli sudy a rozprávěli v kuchyni u kamen s Helenou a Pepanem. Cestou domů jsme se pod tím dojmem s Alelií opět bavili o tom jestli bychom se neměli přestěhovat nadobro někam na venkov. Je to složitá otázka, ale zatím to asi spíš přecejen vychází že ne.

středa, 28. února 2018

Pár dalších postních zajímavostí:

  • Jako už vícekrát předtím, když nepiju vůbec žádný alkohol, nijak mě to neomezuje, ale připadám si míň soustředěný než když ho střídmě piju. Za všechny zmíním případ z pondělka, kdy jsem si domluvil s kolegy schůzku a napsal si ji do diáře a o pár hodin jim poslal email svolávající schůzku na jinou hodinu. Takový dojem má opravdu pokaždé když dlouhodobě vůbec nepiju. Ono se to tedy také většinou překrývá s dobou kdy nejím maso, což může být další faktor.
  • Čas mi nějak rychle utíká, až proklouzává. Mám toho dost, ale ne nijak extrémně – bývá často hůř. Ale přesto to nějak nezvládám odbavovat a každou chvíli se otočím a je další konec týdne.

pátek, 23. února 2018

Půst pokračuje v podstatě úspěšně zhruba desátým dnem. Pokud jde o maso a alkohol, žádný problém v tom neshledávám, naopak mi to takhle vyhovuje víc. Jde zřejmě jen o to mít ten důvod to odmítnout, což normálně nemám, a tak to z pohodlnosti nebo mlsnosti neodmítám a pak je mi hůř než kdybych odmítal.

Nejtěžší je podle očekávání udržet půst online – nesledovat ty zprávy, Facebook atd. Ale i to v podstatě nějak jde.

Minulý týden v pátek jsem držel půst úplně bez jídla, tenhle týden se mi do toho už nechtělo. Je to fajn výzva, ale při mé konstituci tělo v ketóze nemá moc z čeho jet a stačí mi to jen jednou za delší čas.

Mám trochu větší pokušení pít po večerech silný zelený čaj a jíst brambůrky, ale jinak mi to takhle vlastně vyhovuje.

pátek, 23. února 2018

Poslední dny je Laime večer místo spaní náramně neužilá. To pak s Alelií ležíme v posteli a neodvažujeme se hnout brvou aby miminko spalo, ale miminko nespí, ostražitě nás sleduje a čeká na záminku. Nakonec to jeden z nás nevydrží a podívá se něj a miminko zavýskne uhaha!, vrhne se přes postel za dotyčným a plácne sebou přes něj jak široké tak dlouhé. Pak se třeba staví na hlavu a směje se že je to všechno najednou obráceně. Potom dostane škytavku, kolem krku si jako šálu dá ponožku a odplazí se do kuchyně, kde ze zásuvky vyndavá cibuli a hlasitě to komentuje. Takové máme teď večery.

středa, 21. února 2018

Je fakt, že celý pracovní den nejíst až do druhého rána je znát. A to je pane jedinej den. Teď si představ, že někdo to takhle má pořád, a dýl. Ale obecně mi ten půst pořád vyhovuje, ani mi to nepřijde jako zásadní omezení.

Uvařil jsem o víkendu velkej indickej oběd u příležitosti máminých narozenin. S přibývající praxí to jde líp. S máslem taky. Nejlepší byl domácí panýr v červené omáčce.

Řešíme základní školu. Jeden se ani nerozkouká a už je to tady. Má to být škola normální nebo škola montessori či waldorfská? Oboje je možné, Žilvinas by neměl s normální školou problém, oboje má svá pro a proti. Řešíme master desky, řešíme klip na “Na druhé straně”.

Dneska jsem se probudil smutnej, unavenej a nesoustředěnej. Těžko říct proč, teda kromě toho že jsem musel ve tři a ve čtyři vstát z postele a jít venčit psa, kterému se chtělo kadit a obcházel kolem postele, koulel očima a dělal “hýýý”. Venku je krásný mrazivý den a žádný průšvih se momentálně neděje. Přijde mi jako že na mě něco leze. Tak to snad přejde.

pátek, 16. února 2018

Zatím mi ten půst vysloveně vyhovuje. Něco mi asi začne chybět, ale zatím nechybí. Přepnul jsem se zase do takového pracovitého domácího režimu a mám na všechno dost energie. Ráno v sedm nula pět už krauluju v bazénu, vrátím se domů na snídani, Žilvinasa odvedu do školky, v práci je teď míň lidí takže na mě tolik nemluví a mně to celkem odsejpá. Domů jdu přiměřeně brzo, uděláme si večeři, zase víc čtu. Nadejte mi do prosťáčků, ale mně se to takhle líbí. Tím spíš že na obzoru jara se už začínají shlukovat dešťové mraky pracovních cest a koncertů, a za chvíli tu budou a bude zase všechno jinak.

Jo, dneska taky vůbec nejím páč je pátek. Teď, ve tři odpoledne, mi to vlastně vůbec nepřijde.

středa, 14. února 2018

Je popeleční středa a mně začíná velikonoční půst. Nepovažuju se vlastně za křesťana, ale přijde mi dobré si občas naordinovat taková asketičtější období. V mém pojetí to bude tedy znamenat žádný alkohol, žádné maso, v pátek půst úplně, každý den aspoň pět minut meditace a – určitě nejtěžší – omezit na minimum čas strávený online. Samozřejmě se tomu nevyhnu, pracuju u počítače a navíc budeme vydávat desku, ale zprávy a vzkazy na Facebooku stačí zkouknout jednou denně a většina toho ostatního je navíc. Pamatuju si jak jsem si úžasně vyčistil hlavu když jsem byl na Kubě nebo ve staré Barmě dva týdny úplně offline. To asi úplně v pražském provozu nečekám, ale i tak jsem zvědavej jak to půjde a co to bude dělat.

pondělí, 12. února 2018

Klidnej víkend. Připravuju se na velikonoční půst, a to hlavně tak, že jím hodně masa a piju hodně piva. A tak jsme měli v sobotu k obědu moravského vrabce a v neděli ke snídani párek v rohlíku a k obědu těstoviny a salsiccie. Opravil jsem kočárek a byli jsme se projít v lese a ze soboty na neděli jsem spal skoro dvanáct hodin.

pátek, 2. února 2018

Než se rozkoukáš, je tu zase víkend. A pak je zase pryč. A pořád tak dál. Hrnu před sebou pracovní úkoly, musím to trochu víc delegovat. Nebo se nějak sám zefektivnit, mám pocit, že řadě lidí to odsejpá mnohem líp. Já vždycky dlouho váhám, což ale nevede většinou k lepšímu výsledku, jenom ke zdržení. Skoro každý večer teď něco mám a díky tomu nejsem moc doma a děti vidím jen chvilku ráno. Měli jsme zkoušku s Worm’s Rafination, zase po několika letech, zpěvák Ivan nám mezitím umřel, ale zvládáme to i ve čtyřech.

Zázvorové pivo kvasí a dělají se v něm bublinky, nuka bublá v hrnci, chili sazeničky se vesele zelenají. Z našeho hudebně dramatického kroužku přicházejí pořád nějaké nové epizody, kterýma doma bavím Alelii. Kromě toho i chodíme nahrávat a už to brzo bude.

 

pátek, 26. ledna 2018

Kolem a kolem vzato, mám se moc dobře. Při drobnějším každodenním pohledu to sice víc vypadá jako sled různých překážek, vlastních nedomyšleností a chyb, ale z odstupu musím uznat, že se mi daří vlastně parádně.

Volně s tím souvisí, že jsem narazil na nějaké staré maily, které jsme si vyměňovali s bývalou manažerkou a úplně mi bylo stydno jakej jsem na ni byl ofrněnej. Ona mi tedy občas lezla na nervy, to jo, ale sám sobě bych zpětně dal za takový přidrzlý lakonický zprávy facku. Když jsem se s tím svěřil Alelii, říkala “nojo, ale takhle ty kámo normálně komunikuješ když se ti něco nelíbí. A pak často za chvíli přijdeš, že to není vlastně tak špatný řešení”.
Je to poučení, žejo, asi bych si na to měl dávat pozor.