úterý, 11. září 2018, Washington

Spánek mám tentokrát rozhozenější než obvykle, a tak se budím kolem druhé ráno. Pak se tak do šesti převaluju, protože na čtení se cítím příliš utahanej a taky doufám že přecejen zaberu. A taky že jo, tak kolem tý šestý to na mě přijde, akorát to už zase za chvíli vstávám a začínám den unavenej. Na pobřeží míří hurikán Florence, snad stihnu odletět než dorazí. Je vlhko a pod mrakem a najednou se oteplilo, ale já trávím stejně skoro všechen čas v uzavřených místnostech bez přístupu denního světla, tak si toho ani skoro nevšimnu. To dokonce tentokrát i v hotelu, v neobvykle nóbl Grand Hyatt, kde mé okno vede jen do obrovského vnitřního atria, takže je to trochu jako bydlet v obchoďáku. Mám tu tentokrát málo času, to je pořád něco. Snad se stihnu zajít podívat aspoň do knihkupectví Kramer’s.

 

pátek, 7. září 2018

Chtěl jsem si taky poznamenat, že Laime říká Žilvinasovi “Badí”, což se chytlo natolik, že my už mu taky tak říkáme a jemu to začíná lézt na nervy.

Z úplně jiného soudku jsem si chtěl poznamenat zajímavou historickou situaci, které se zúčastnil můj děd jakožto tehdejší šéf poradců prezidenta Svobody, o čemž jsem se teprve teď dozvěděl od táty. Sovětský generál, který v srpnu 1968 přinesl Svobodovi na Hrad papíry k podpisu, byl shodou okolností jeho spolubojovník někde snad z Dukly (Kosenko?). Svobodu prý málem trefil šlak: “Tohle uděláš TY MNĚ?!”, řval na něj. Pak vzal ten papír a prohlásil: “Tak tohle já nikdy nepodepíšu”. Ale netrvalo dlouho a podepsal.   

Tady je mezitím pátek, zvláštní dramatické počasí pod mrakem, vzduch je vlhký a vlahý, je to pěkný den. Vůbec jsou to takové příjemně zaostřené dny. A já se pojedu odpoledne podívat na chalupu jestli už je čas sklízet jablka a taky jak se tam daří V.T.Marvin, kteří tam zrovna mají soustředění.

Dočítám román Outer Dark od Cormaca McCarthyho, což bylo tedy utrpení, páč mi to přišlo rozvleklé a hlavně psané archaickou angličtinou navíc plnou fonetických novotvarů.

 

středa, 5. září 2018

Přišel ten den, kdy jsme našeho malého, včera sotva narozeného chlapečka odvedli na první školní den. Byli jsme z toho asi nervóznější než on, ale bylo to nakonec v pohodě. Ale stejně, ta symbolika toho, že to své nebožátko předáváš ozubeným kolům systému, který ho bude koulet po zbytek života, a (druhá strana téhož) že mu začíná jeho vlastní život, v němž už budeš mít jen nějakou a čím dál menší roli, to jsme s Alelií cítili oba.

Obě ratolesti mají pořád všelijaké kecy. Laime ještě nemluví, ale už to co nevidět přijde. A ani teď jí to nebrání organizovat si svět podle svého. Vyjadřuje to rukama a zvuky, ale není pochyb o tom že třeba ve skutečnosti říká “ty si teďka pojď sednout sem – ne tam, trochu víc doleva! – vezmi si tuhle knížku a pojď si prohlížet – ne, myslím kruci tu mou oblíbenou stránku s kravičkama přece!” Naučila se od nás okřikovat mi.pu když třeba moc štěká a je komické sledovat jak se ten pidižvík snaží pérovat psa co má čtyřicet kilo, je pětkrát větší než ona, a když se k ní otočí zadkem a omylem zavrtí ocasem, Laime jde většinou k zemi. Naopak malé psy sleduje Laime s krajní nedůvěrou a když se tuhle u ContainAll srazila tváří v tvář s chrochtajícím buldočkem, až se z toho rozplakala. Nebo Žilvinas, který se jí snaží dostat z jeho oblíbené židle, ale nechce zase být hrubý a fyzicky ji odtamtud vytáhnout. Laime tam sedí navíc bez plínky a Žilvinas přísně říká: “Laime, už sis tady prdla, jestli se tam vyčůráš nebo vykadíš, tak já se asi normálně zblázním!”

Do Prahy se vrátilo letní počasí a nová pracovní sezóna začala rozkvétat.

 

čtvrtek, 30. srpna 2018

David Koller mi nakonec volal ještě tu noc a pak znova druhý den jestli by Alaverdi nemohli hrát na nějaké akci v říjnu, ale já jsem tou dobou samozřejmě v sakra Tunisu. I tak mi to udělalo radost, byť je to bez toho koncertu jen taková radůstka na blogísek. Ach jo.

Seděli jsme včera s tátou v rámci našeho každoročního sezení a hovořili o životě a pili víno. Je to fajn, oba si těch příležitostí vážíme. Léto končí.

 

středa, 29. srpna 2018

Včera byla přehrávková komise Tranzistoru na Letní Letné, moderovaná slavnou dvojkou Cihlář/Bauer. Kromě dalších tam hráli jak Alaverdi, tak ILLE, což bylo pro mě asi poprvé takhle hned po sobě. Alaverdi zafungovali jako takový hlasitý předěl večera vysloveně dobře, nebo jsem aspoň měl ten dojem, stejně jako různé důvěryhodné osoby, které mi to pak říkaly (včetně samotného prosímtě Davida Kollera).

Vůbec tam byla snad největší koncentrace muzikantů co jsem kde viděl – jen lineup všech hrajících kapel bylo asi třicet lidí, plus řada dalších co se přišli jen podívat. Hezký večer to byl, ale byl jsem dost rád, když jsem se dostal něco po půlnoci do postele.

 

pondělí, 27. srpna 2018

Léto končí, začíná to kouzelné období, kdy můžeš jít krajinou a pořád něco jíst. Nechal jsem včera rodinku v Luži a přes Prahu to vzal ještě na chalupu. Jsou tam ostružiny, hroznové víno, hrušky, rajčata, papriky, cukety, dýně, už i některá jablka, a tak za čtrnáct dnů bude spousta švestek.

 

středa, 22. srpna 2018

Měli jsme po dlouhé době zkoušku s Alaverdi. Cestou jsme vyzvedli Vytautasa na zahrádce v Řepích, kde soutěží se zimou, zda do jejího příchodu dovede postavit srub. Od zimy nemá opět kde bydlet, a tak je to docela vážně míněný závod. Na zahrádce není elektřina, a tak Vytautas pracuje hoblíkem, dlátky, čepy a rybinovými spoji. Naštěstí to umí a kostra stavby vypadá solidně. Jsou tam taky jabloně a zahrádka s rajčatama, paprikama a dýněma. A v rohu stan, aby tam měl zatím kde přespávat. Ten kluk je i v pětačtyřiceti rozhodně velký srdcař.

Přijel jsem domů kolem desáté, Laime chodila bytem v pyžamu, pyšně si s sebou nosila letní šatičky které někde vyhrabala, a Alelie vypadala že jí zrovna dochází s tou smečkou domácí trpělivost.

Dočetl jsem trilogii His Dark Materials, která mi přijde jako monumentální dílo naroveň s Pánem prstenů. A to beletrii moc nečtu a fantasy už vůbec ne.

 

úterý, 21. srpna 2018

Nekonečné horké počasí. Zjišťuju, že na chalupě mě to opravdu baví jen když něco dělám. A může to být i nějaká drobnost, nebo i uklízení, ale je důležité, aby tím něco vznikalo. A tak jsem vyrobil malou ponorku jako budoucí dekoraci, vyvezl ohniště, do okapů nandal sítka proti listí, přivrtal uvolněný schod a háčky na šaty, zasilikonoval venkovní vanu aby udržela vzácnou vodu, posbírali jsme padesát kilo hrušek a odvezli jsme je s Žilvinasem na vypálení do moštárny, udělal jsem strašně pálivou omáčku á la tabasco.

Buduje se rybník, buldozer rejdí sem a tam a postupně odhrnuje vrstvy hlíny. V tmavomodrém modrém pokoji jsou teď žlutobíle kostkované závěsy a ten výhled je už teď velice krásný, co teprve jaký bude s rybníkem!

Sešel jsem se s Bárou s holkou, která pracuje v psilocybinovém týmu NUDZ. Dělají fakt zajímavé věci.

Je padesát let od 21. srpna 1968. K tomu už všechno řekli ostatní, my si jen říkáme, že je to dobrá příležitost začít Žilvinasa vzdělávat v politické historii, aby věděl kolik je jedna a jedna a nenaletěl někdy třeba komunistům nebo Rusku.

 

pátek, 17. srpna 2018  

Byli jsme se podívat na zahájení Letní Letné, a když jsem od stánku z koktejly dočasně šlohnul jednu dřevěnou bednu, bylo dokonce i občas vidět na pódium. Když jsem šel pro pivo, narazil jsem na Vojtu Kalinu a než jsme došli zpátky k Alelii a spol., objevil se ještě David Gaydečka. Tak jsme tam chvíli všichni spolu stáli a spíš než představení rozebírali tuzemsko. Za chvíli ale už začaly obě naše děti tuhnout a pes měl v nastávající tmě oči navrch hlavy, a tak jsme šli rozehřátými Letenskými sady brzy domů. Hrálo se zase i pod Stalinem, a i tam bylo plno lidí, hrálo se v hospodě u hřiště pod kaštany, a i tam byl nával. A bylo plno i u zámečku a v další každé hospodě, kterou jsme míjeli cestou, až po dav na chodníku před Cobrou. V Praze se žije dobře a snadno, aspoň v porovnání s jinými místy.

Leželi jsme s Alelií v pondělí pozdě večer na matraci v pokoji do dvora a říkali si, hele, toho si člověk úplně zapomíná vážit jak my se vlastně teď máme strašně dobře. Vždyť my máme úplně všechno. Přijdou k nám jistě časy, kdy to tak nebude, tak si to uvědomuj taky trochu teď když to žiješ a není to vzpomínka.

Byli jsme na večeři u Miriam a Vojty, v poklidném letenském vnitrobloku, kde je tráva a rostou jim tam rajčata a ostružiny a dýně a švestky. Dávám dohromady podklady pro zkoušku Alaverdi příští týden, po dlouhé době. Těším se, že zase začneme dělat něco nového.

 

středa, 15. srpna 2018

Jsme všichni v Praze, je plné léto. Léto v Praze, byť nevím kdo by ho tam chtěl trávit dobrovolně, je takový kouzelný čas, kdy jsou ulice prázdné a rozpálené, navečer pískají mezi domy nalétávající vlaštovky, holky chodí v hezkých šatech a dá se zaparkovat. Užívám si to.

Sklidil jsem z balkónu většinu zbylých chili a rajčat – směs chile de árbol, chocolate habaneros, pepperoncinos a několika jolokií jsem naložil na sladkokyselo jako se dělávají jalapeňos. Ze zbylých caramel scorpion a naga se chystám udělat řídkou octovou omáčku na způsob Tabasca, ale netroufnul jsem si to včera večer doma vařit když vedle spí děti. Hodně pálivé chili může při vaření učinit vzduch nedýchatelný a evakuovat spící děti na chodbu není úplně lákavá představa. A Alelie by mě taky asi přerazila.  

Dočetl jsem fascinující novou knížku o psychedelikách od Michala Pollana a začal poslední díl fantasy trilogie His Dark Materials – An Amber Spyglass.