- v Santiagu de Chile mají tři trasy metra - Linea 1, Linea 2 a Linea 5. jak se asi bude jmenovat ta čtvrtá?

- imprese: ve výšce 5000 mnm, od zamrzlé hladiny jezera se odráží studené slunce. Je tu hrozný vítr a stíny mraku sviští krajinou. U betonové budky je kovový stožár a v tom větru to zní jako když se někdo pokouší přefouknout panovu flétnu.

- už více než den mi cuká levé oční víčko. doufám, že jsem se z té přechozené jihoamerické chřipky nezbláznil.

- Chilané se dodnes nemohou shodnout jestli byl Augusto Pinochet hnusný vyvrhel nebo naopak velký klaďas. Jedna z hlavních věcí, které jsou mu vyčítány, jsou asi 4000 zmizelých nepohodlných osob. Elian říká, že to je v pořádku, protože to byli téměř výhradně komunisté a tím pádem je to spíš záslužný čin. To zní docela rozumně.

- v naprosto betonové části Santiaga, kde neroste ani plevel, zeje uprostřed ulice výkop a v něm se klikatí jakési obrovské prastaré kořeny.

- bolívijské pouliční bootlegy jsou opravdu něco. CD-R, titul rozmázle vytištěný na inkoustové tiskárně, zbytek plný chyb i třeba v názvu kapely – kupte si třeba takové Eypress Hill.

- kultivovaný mladý Bolivijec mi vyprávěl, jak jako malí se sestrou hrozně zlobili. Jejich rodiče z toho byli bezradní. Když nepomohly výprasky, občas jim sáhli do oka prstem od chilli. Na to si ale děti brzo zvykly, takže rodiče najeli na metodu rozdrcených chilli paprik nacpaných rovnou do zadku. To už bylo prý horší, ale po čase to taky ztratilo výchovný efekt. Rodiče nakonec rezignovali.

- všiml jsem si, že asi opravdu mám teplotu, když mi na ulici jako jedinému šla pára od pusy. V Santiagu jsem pár dní strávil převážně pocením. Pokoj neměl žádná okna ven, jen kulatá zářivka na chodbě vrhala do pokoje světlo přes prosklené dveře nerozeznatelné od denního. Stalo se tak třeba, že jsem se obluzen probudil a vydal se na odpolední procházku, abych na ulici zjistil, že jsou tři ráno.