úterý, 23. října 2018

V pátek cestou do Krnova jsem se dozvěděl, že v neděli nebudu muset do Gaziantepu. Udělalo mi to v tu chvíli radost, i když vím, že to budeme muset nahradit a bude to stát o to víc práce. Koncerty byly fajn, v Krnově s decentním mejdanem a dlouhou línou sobotou, kdy jsme se váleli u Hopů a já chodil po Cvilínu, a ve Frýdku v klubu Stoun, kde jsem hrál před – je to možný? – sedmnácti lety. Hned po setu jsme se nakýblovali ještě zpocení do auta, abychom dorazili domů do Prahy v nějakou lidskou hodinu.
“Je to v háji, právě jsem skončil”, oznámil ze zadního sedadla Almela.
“Co se stalo?”, ptali jsme se s Olgou zepředu.
“Vypadaly mi vlasy vepředu”, vysvětlil chmurně Almela.
“Podívej se na mě”, snažil jsem se ho utěšit.
“Nojo, ale já se tím živím. Myslíš že mě tam Žbirka má proto že dobře hraju?”, nedal se uchlácholit.

Vůbec ten víkend byla spousta legrace.

Do postele jsem se dostal kolem čtvrté a probudil jsem se ze zvyku už v osm. Alelie s dětmi byla podle plánu u kamarádky a já bych býval měl jet na letiště, ale najednou jsem nemusel. A tak jsem byl sám doma a neměl vůbec nic na práci. To se mi nestalo dobře několik let a bylo to úžasné.

Taky jsem natočil parodii na komicky sebestředné a řemeslně dost špatné video Evžena Hofmanna, takto kytaristy kapely Kryštof. Normálně se strefování do jiných vyhýbám a ta automatická žlučovitost tuzemnských inťoušů proti všemu nad čím se cítí mít navrch je mi protivná, ale tady jsem se nakonec jsem se zamyslel co z toho na světě bude – a přišlo mi, že on udělal singl, který se některým asi líbí a některé rozesměje, a já k tomu přidám malý kousíček, který zase rozesměje pár dalších. Takže (pokud se on přenese přes to, že si z toho někdo dělá srandu) z toho nakonec na světě vzniknou samé pozitivní věci.

To mělo nakonec během jednoho dne přes tisíc shlédnutí a napsal mi i Evžen Hofmann, a dokonce slušně. Bylo to delší, ale vysvětloval jsem mu že nic ve zlým a že mě k tomu ponoukla ta sebestřednosti toho videa. On ji tam naopak nevidí a byl by rád, kdyby si lidi poslechli to album celé a “pochopili jeho význam”. Já takový pokus o den dřív učinil abych nebyl nefér a moc mi to nešlo.

Byla to pěkná případová studie, že si lidé navzájem leccos nevysvětlí, ale je fajn když se o tom baví slušně.

 

Konečně začalo pršet a vypadá to ode dneška jako docela důstojná druhé polovina října.

 

pátek, 19. října 2018

Jednou za čas se to nakupí a je toho hrozně moc. Když to ale nejsou samé vopruzy, je to nucené adrenalinové tempo i zábavné. A taky i plodné, páč se s tím nemůžeš mrmlat a musíš to odbavovat rychle. Jediné co mě mrzí je že nejsem víc doma s rodinou. Přijeli jsme včera po třetí ráno z Brna a já se po pár hodinách spánku ponořil do mimořádně roztočeného pracovního kolotoče. Odpoledne si mě rodinka vyzvedla v práci a šli jsme na hřiště a pak pomalu domů. Večer jsem šel lektorovat do Klubu dětí a mládeže v Dejvicích, do čehož jsem se nechal navézt jen proto, že je to zase něco nového, práce s mladými muzikanty a vůbec příležitost se něco naučit (a snad tedy především i je). K tomu snad víc jindy, ale bylo to nakonec fajn a natočili jsme první zkušebnový demáč. Doma pozdě večer jsem už byl tak nevyspalej a hotovej, že se mi ani spát nechtělo, a tak jsem místo toho za dvacet minut vygeneroval v GarageBandu a s malou Aleliinou pomocí rovnou natočil píseň a video jako parodii na neuvěřitelný klip Evžena Hofmana, takto kytaristy Kryštof. O víkendu to snad dodělám, bude to krásný.  

Dneska jsem opět v roztočeném pracovním kolotoči, teď si jen rychle napíšu tady blogísek a za pár minut vyrážíme do Krnova. A zítra Frýdek Místek. A pak rovnou domů, tam popadnout tašku kterou nemám sbalenou, jet na letiště a letět do Gaziantepu. Mé nedokončené pracovní úkoly za mnou vlají jako potrhaná aura.

 

úterý, 16. října 2018

Tak tenhle víkend jsem v noci při nabírání vody spadl do potoka prozměnu já. Bez vody začíná být všechno poněkud umatlané. Přijeli Jirka s Čendou a šli jsme vůbec poprvé do Ročova podívat se na Santiniho kostel. Stočil jsem už jeden demižón sajdru do lahví, schválně jestli se to nabublinkuje. Pořád ty letní dny, je to krásné, ale na to že je polovina října i trochu strašidelné.

Hráli jsme ve čtvrtek s Orffama v Ostravě, přišlo asi stotřicet lidí, což není blbé, ale zase úplně bůhvíjaké taky ne. Ale dobře jsme si zahráli. Kromě koncertů mě to k hudbě touto dobou vůbec netáhne.

 

pondělí, 8. října 2018

Už jsem se nějak vnitřně nastavil na to, že je mi čtyřicet, i když k tomu schází ještě třičtvrtě roku. Alelie taky, až si o víkendu uvědomila, že je jí teprve sedmatřicet. Almela říkal, že Magda je na podobné řeči alergická, protože jí je ve skutečnosti všehovšudy třicet. Na chalupě došla ve studni nadobro voda. Almela šel v noci s kýblem pro vodu do potoka uprostřed dna rozestavěného rybníka a propadl se do bahna. Naštěstí si předtím vzal holínky, ale ty byly zase malé, takže mu potom nešly sundat a jak se jich štítil od toho bahna dotknout, sundaval si je prý v noci na dvorku nějakýma klacíkama asi půl hodiny. Jsou krásné podzimní dny.

Taky začalo Fórum 2000, kde jsem byl jen chvíli, protože mě tíží nedodělaná práce a výhrůžné deadliny. I tak jsem tam potkal spoustu lidí. Je to fajn, občas být v tomhle sociálním okruhu.

 

středa, 3. října 2018, Tunis

  Jako obvykle tady, říkám si, že to vlastně není tak špatné. Něco se zase dozvím a naučím když budu chtět, ti lidé jsou nakonec fajn a do toho hotelu se vlastně rád vracím. Vlastně když tu denní rutinu popíšu a představím si, že bych si takhle stěžoval sobě samému v době, kdy jsem velmi chtěl v práci cestovat, nejspíš by mi mé mladé já dalo pár facek. Brzy ráno vstanu a jdu si zaplavat v otevřeném bazénu pod palmami, slunce vychází a zdálky šumí vlny Středozemního moře. Pak jdu na velkou snídani, pak si zamedituju a začne práce. Kolem páté skončíme a kolem sedmé jdeme někam na večeři – v tomhle případě jednou na rezidenci švédského velvyslance a jednou do hogofogo restaurace The Cliff. Pak jdu spát.

 

pondělí, 1. října 2018, Řím Fiumicino

Probudil jsem se ráno nervózní. Kromě toho mě obcházel takový divný smutek. Jestli je za tím ta cesta nebo nahromaděná práce – nevím. Jestli bych neměl dělat nějakou jinou práci. Jestli se nepoutáme s chalupou na zaprděnej dvoreček místo abychom byli otevření novým věcem a jezdili po světě, že by taky děti nabraly nějaké nové vhledy. Že bych se vůbec měl víc věnovat dětem a co bych měl dělat abych je víc rozvíjel. Že nechci jet do Tunisu a trávit tam čas. A všechny ty další cesty do konce roku, že bych prostě chtěl být radši doma. Že se něco podělá v nových programech, které teď začínáme a musíme se v nich lecos naučit a já zatím nevím jak to půjde. Že nestihnu napsat projekt s deadlinem za tři týdny. Jestli mě vlastně ještě vůbec baví hrát na kytaru nebo jestli to dělám už jen ze setrvačnosti. Prostě všechno možný.  Usnul jsem na pár minut v letadle z Prahy a probudil jsem se už v normálnější náladě.

I tak mám pocit, že se v životě možná zase blížím nějakému rozcestí. Baví mě tedy ještě hrát na kytaru? Budu pít nebo se na to definitivně vykašlu? Jak dlouho chci dělat tuhle práci? Budu se věnovat chalupě nebo budeme radši jezdit na výlety a cesty?

Dal jsem si dvojité espresso, tyčinku s Nutellou a lékořicový Tic-Tac. To taky trochu pomohlo. Itálie, viď.

 

neděle, 30. září 2018

Tak tadyhle fermentační workshop v Ema má mísu. Trochu jsem se styděl, že někdo dal sedm stovek za to aby se koukal na týpka jak lije na zeleninu slanou vodu. Pak, když jsem se na to připravoval, mi to vlastně přišlo trochu proti té celé DIY filosofii, která je jinak taková kooperativní a nadšenecká a hodně spočívá v tom, že ty věci můžeš dělat sám vlastníma rukama a nic zvláštního k tomu nepotřebuješ. Že to všechno je vlastně na dosah a skoro zadarmo, jen to sebrat. Ale podobně jako když začal být populární nábytek z palet, taky se časem vynořily hipsterské firmy, které úspěšně prodávaly neuvěřitelně drahé “kity” na výrobu paletového nábytku. Nemám nic proti tomu, když si v podobných věcech někdo najde úspěšný business model. Když někdo poprvé začal vydělávat peníze na tričkách anti-systémových punkových kapel, taky z toho bylo v ortodoxních punkových kruzích pozdvižení. Ale nějak je mi žinantní být toho součástí, což obratem znamená, že nikdy nebudu bohatý, protože do byznysu s něčím co mě nebaví se snad nikdy nepustím, a když mě to bavit bude, budu se zase ostýchat říct si za to cenu která by mě uživila.  

Takhle jsem se při přípravě převaloval, ale nakonec to bylo vysloveně výborné a účastníci se zdáli odcházet nadšeni. A taky se vzorky vlastních fermentů, což je důležité. Zajímavou shodou okolností dělal ve stejný čas jinde v Praze fermentační workshop i Qwerty. Utržené peníze jsem rovnou nechal v Ema má mísu a přinesl domů tři krásné a drahé mističky, které bychom si jinak sami domů nepořídili. Měl jsem z nich radost větší než bych měl z těch peněz.  

 

úterý, 25. září 2018

Už delší dobu jsem chtěl zase začít plavat, ale vždycky když mi o půl sedmé zazvonil budík, přišel jsem si na to moc unavený. Dneska jsem ještě na chvíli zavřel oči a když jsem se zase podíval na hodiny, předpokládal jsem, že už na to bude zase pozdě. Ale nebylo. Ještě chvíli jsem se snažil najít důvod proč nejít ani dneska, ale žádný jsem nenašel, a tak jsem vyrazil. A bylo to dobré, jako obvykle když už se k tomu člověk dokope. Dopoledne jsem hlídal Laime a ona má zrovna v úterý kroužek pro batolata. A tak jsem s dalšíma asi osmi maminkama a tlupou dětí tancoval a zpíval prší prší jen se leje. Takové mladé maminky, to dovede být hrozně zajímavá demografická kategorie, pro muže. Tahle skupina taková bohužel nebyla. Buď jsem měl smůlu, nebo je to prostě tím, že mladé maminky v našem věku už zase tak moc mladé nejsou.

Laime ty batolecí úkoly sledovala skepticky a zapojovala se jen občas, i když tomu rozuměla. Ta holka bude opravdu chytrá, to je už teď v tom roce a půl jasně patrné. Pak se jí líbily obruče a když se jedné nechtěla pustit a slečna cvičitelka ji už chtěla uklidit a zkusila Laime odehnat diplomatickým “Máš tu tatínka?”, Laime ji uzemnila lakonickým “Jo” a držela se dál. Teprve když ji slečna poprosila ať se pustí, pustila se.

Jsou průzračné slunečné a chladné dny, začíná podzim.