.antiamnesia.

Včera večer jakási televize.
Dneska jsem spal jako pařez až do budíku o půl sedmé. Pak cvičení, mi.pu, kotlář, jeden elektrikář, druhý elektrikář, jeden zedník a jeden kominík.
A pak do práce.
Je jiskřivý a krásný mrazivý den.

Co tohle bude jenom za rok? Je takový nějaký naostro, dějí se změny a další se dít budou. Žádná velká nárazníková zóna, s holou kůží ven, události tě vyšoupnou a plav! Jen náš byt je jako taková časoprostorová kapsle klidu. Což se bohdá taky brzo změní, ale v to naopak doufáme.

Byl u nás Miroš ze Ženevy, slušný a pohromadě jako vždycky a delší čas jsme hovořili o životě a taky o zážitcích z arabského světa.
Alelie po dlouhé době upekla žitný chléb, který mám za nejlepší z chlebů, i když se u nás doma pro něj vžilo poněkud nelahodné jméno “prdlavka”.

Jinak nic.