čtvrtek, 18. dubna 2019

Tenhle týden se mi daří vstávat brzo, což pro mě znamená v šest, zacvičit si, zameditovat a pak jít ještě uplavat čtyřicet bazénů. Pak se teprve vrátím domů, jdu s mi.pu, pak s Žilvinasem do školy a teprve do práce. Dneska jsem k tomu ještě ráno zadělal chleba. Teď to zrovna jde, jindy zase tolik ne.

Jsou teď krásné slunečné dny a jako vždycky v takovémhle režimu si venku ráno říkám že tohle je opravdu skvělé a privilegium tady být. Když se člověk z tý postele vykope, skoro vždycky to stojí za to.

Začal jsem taky nahrávat rozhovory s babulkou o jejím životě, což bych pak rád přepsal do textu a pak se uvidí. Je to velmi zajímavé.

středa, 10. dubna 2019

Co jinak? V Tunisu jsem se ještě potkal s Klárou Bednářovou, kterou jsem dost dlouho neviděl. Hráli jsme na Kampě na Tranzistor Zpívánkách, v osekané akustické verzi a bylo to vysloveně parádní, až o tom psal na Facebook sám Richard Krajčo. Měli bychom to udělat někde znovu. Byli jsme na chalupě pobýt na sluníčku, zalévat a vyčerpávat kalný vrt v doufání, že se tam nakonec objeví čirá voda. Udělali jsme si na dvorku klutánky. Upekl jsem chleba a udělal pomerančovou marmeládu. Jinak se snažím pracovat, jde to střídavě.

úterý, 2. dubna 2019, Tunis

Tenhle hotel je svět sám pro sebe, oddělený od všeho ostatního. Jsem tu snad podesáté a je to trochu jako nějaká simulace virtuální reality. Probudím se ve známém pokoji, za oknem známý výhled na nádvoří s velkým bazénem a za lesíkem na moře včetně té hory na obzoru, která je vidět jenom někdy. Věštinou jdu ráno plavat, ten velkej bazén mám sám pro sebe, teď je ještě ledový jako blázen, a slunce začíná ozařovat palmy okolo. Dole na snídani u známého švédského stolu se zdravím s číšníky, dlouho jsme se neviděli, jak se má rodina? Pak den strávený v jedné ze zdejších místností tréningy nebo jednáním, konverzace při coffee breacích a postávání na sluníčku venku. Kouříval jsem cigarety nebo žvýkával tabák, ale teď už to nedělám. Odpoledne světlo žloutne, vím že pokud projdu lesíkem ke Středozemnímu moři, najdu tam ve větru rybáře s dlouhými pruty, na pláž vytažené dřevěné lodě a taky jednoho koně, jednoho velblouda a jedno velbloudí mládě, které za těch pět let co sem jezdím už vlastně mládě není.