pondělí, 25. února 2019

Na chalupě se bude budovat příjezdová cesta. Je to dobře, protože tam jinak bývá problém se dostat a s využitím strojů co tam už stavějí rybník to vyjde výrazně levněji. To ale znamená, že místo čtvrt miliónu to bude pořád stát třeba devadesát tisíc. To je prostě pořád něco a pořád je to na hraně nuly, i když má člověk pocit že vydělává dost a žije skromně. Ale pokud se to povede, zmizí aspoň jeden bolehlav s neprůjezdnou cestou, žejo.

Přijel jsem domů v pátek odpoledne, zašel na pracovní večeři, skulil se do postele a z postele zase rovnou za volant a zajel jsem si pro rodinku na Suchou v Krušných horách. Rodinka byla zalezlá u kamarádů na chalupě a Laime se bála od stolu, protože přítomní tři psi pořád hulákali. Byl nádherný slunečný den a všude kolem na kopcích zmrzlý sníh. 

V neděli jsem uvařil mamince k narozeninám General Tso Chicken a taky čínské knedlíčky v páře, japonské krokety, tureckou čočkovou polívku kterou jsem obdivoval v Gaziantepu, mandle na ledu co jsem okoukal v Ammánu, mrkvový salát s praženými semínky a jahodové želé aby byla taky nějaká sranda. Byl to hezký čtyřgenerační oběd, čím jsme starší, tím si těch chvil vážím víc.

Za ty naše nedělní bazény se Žilvinas už normálně naučil plavat a skáče a potápí se jako žába. 

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.