pátek, 17. srpna 2018  

Byli jsme se podívat na zahájení Letní Letné, a když jsem od stánku z koktejly dočasně šlohnul jednu dřevěnou bednu, bylo dokonce i občas vidět na pódium. Když jsem šel pro pivo, narazil jsem na Vojtu Kalinu a než jsme došli zpátky k Alelii a spol., objevil se ještě David Gaydečka. Tak jsme tam chvíli všichni spolu stáli a spíš než představení rozebírali tuzemsko. Za chvíli ale už začaly obě naše děti tuhnout a pes měl v nastávající tmě oči navrch hlavy, a tak jsme šli rozehřátými Letenskými sady brzy domů. Hrálo se zase i pod Stalinem, a i tam bylo plno lidí, hrálo se v hospodě u hřiště pod kaštany, a i tam byl nával. A bylo plno i u zámečku a v další každé hospodě, kterou jsme míjeli cestou, až po dav na chodníku před Cobrou. V Praze se žije dobře a snadno, aspoň v porovnání s jinými místy.

Leželi jsme s Alelií v pondělí pozdě večer na matraci v pokoji do dvora a říkali si, hele, toho si člověk úplně zapomíná vážit jak my se vlastně teď máme strašně dobře. Vždyť my máme úplně všechno. Přijdou k nám jistě časy, kdy to tak nebude, tak si to uvědomuj taky trochu teď když to žiješ a není to vzpomínka.

Byli jsme na večeři u Miriam a Vojty, v poklidném letenském vnitrobloku, kde je tráva a rostou jim tam rajčata a ostružiny a dýně a švestky. Dávám dohromady podklady pro zkoušku Alaverdi příští týden, po dlouhé době. Těším se, že zase začneme dělat něco nového.

 

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.