čtvrtek, 8. března 2018

Natočili jsme klip. Ujal jsem se role produkčního a byl z toho osmnáctihodinový pracovní den od půl šesté ráno do půl dvanácté v noci a byla to sranda.

Předně, já vlastně tyhle servisní práce s omezenou odpovědností a omezeným rozhodováním mám občas rád. Pamatuju si, když jsem kdysi v Ocean City dělal číšníka – taky mi to šlo a vlastně mě to bavilo. Nebo když jsem na Kubě objížděl politické vězně. Jasné úkoly, které mají jasná řešení, žádné složité rozhodování. Nemohl bych to dělat pořád, to by mi přecejen ten tvůrčí element asi scházel, ale občas je to osvěžující.

Potom je taky fajn pracovat s Foukym a Basetem, protože jsou taková srandovní dvojka a přitom jim to dobře funguje. Petra Nesvačilová se všeho ujala s grácií, přestože na ni lezla chřipka. Honza Homola z Wohnoutů, kterého jsem neviděl snad od hraní v Banátu, se objevil a nakonec hrál Žilvinasova tátu, což bylo vtipné samo o sobě.

Mám z toho radost, vypadá to na dobrej klip. Příští týden vychází deska. O víkendu zkoušíme nový repertoár, tak se to po večerech snažím učit. Snad půl desky jsem nahrál na barytonku, tak jsem udělal barytonku i z černého Squiera, protože je to přecejen o dost lepší kytara než to původní Danelectro. Koupil jsem konečně akustické kombo AER, protože ty akustiky z odposlechu jsou velký a nespolehlivý opruz. Děje se toho dost a už je zase konec dalšího týdne. Dneska je přehlídka ciderů v MeetFactory, což si nenechám ujít půst nepůst.

Laime oslavila svůj první rok. Máme doma roční holčičku a šestiletého chlapečka. Až se tomu s Alelií sami občas divíme. Naše děti, normálně.

Leave a Reply

Your email address will not be published.