pondělí, 1. ledna 2018

Tenhle rok uběhl nějak rychle. Takovej rozfrncanej rok to byl. Nemám pocit, že by se s výjimkou narození Laime něco zásadního posunulo, proteklo to mezi prsty tak nějak mimochodem. Jsem moc vděčnej za tu svou smečku. Máme se dobře. Alaverdi vydali čtvrtou desku, i když na té se pracovalo hlavně koncem toho předchozího roku. ILLE konečně začali natáčet desku druhou, ale zatím ještě není a je to tentokrát docela těžký proces. Byl jsem v Tunisu, Gaziantepu, Barmě a cestou v Hong Kongu, Tel Avivu, Zadaru, Ázerbajdžánu, Washingtonu, Kyjevě a znova Barmě a cestou v Kataru. Postavil jsem hliněnou pec. V půlce listopadu na mě sedla tak hrozná chřipečka, že mě zabavila skoro až do Vánoc a najednou koukám že je rok fuč.

Těšil jsem se jak toho budu o svátcích málo dělat a splnilo se mi to. Nejdřív jsme byli doma a já hodně vařil a koukal na seriál Better Call Saul, potom na chalupě, kde jsem taky vařil a taky koukal, a kromě toho jsme chodili lesem, vytahoval jsem z bahna klády napadané do potoka, ze dne na den se oteplilo z nuly na deset stupňů a teplý vítr mě šokoval na temném dvoře, když jsem šel v pět ráno pro dřevo. Na Silvestra jsme jako obvykle vytuhli dávno před půlnocí.

Odpočinul jsem si. Teď se zase zapojit a dokud se to celé zase nerozfrčí naplno, ještě přemýšlet co bych asi tak chtěl udělat tenhle rok. Nakonec je to hodně o tomhle, aspoň pro mě. Ubrat smyslového přesycení, uhájit si v šumu a shonu běžných dnů skulinky, kdy můžu v klidu přemýšlet co a jak a kdy. Je to vzácné a doufám, že se mi to povede zase o něco víc, když k tomu dostanu příležitost.  

Leave a Reply

Your email address will not be published.

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.