5. října 2017

Včera jsem vstával ve čtyři ráno a psal barmský projekt. Vlastně je to parádní, tohle ranní vstávání, dost toho udělám a je to taková tajuplná denní doba, soukromý čas. Akorát chodit kvůli tomu spát v osm večer taky dost dobře nejde. Večer jsem díky tomu vytuhnul brzy a noc byla bohatá na sny.

Kolem jedné mě vzbudil Žilvinas, že měl noční můru, ve které měla Alelie čtyři nohy. Žilvinas obratem zase usnul, ale já se té představy ještě chvíli nemohl zbavit. Okolo třetí mě Žilvinas vzbudil s tím, že tentokrát jsme všichni doma poslouchali jak se za dveřma drbe pes a já byl přitom celej ovázanej obvazama.

Já sám jsem potom jel vlakem letním Španělskem a nějakej vykuk si ode mě půjčil knížku, jako že ho to zajímá. Na zastávce pak i s knížkou a s kumpánem vyskočil a já je honil po nástupišti. Ale běhali hrozně rychle.

Pak jsem byl v takových zašlých dekadentních lázních, pro takovou lepší společnost, ale časy se změnily a to místo byl takový omšelý a tmavý mramorový polobordel. V zeleném bazénu tam dokonce měli ochočeného medvěda, jakože luxus. Já se rád koupu, tak jsem tam skočil z výšky, když je ochočenej, ale i tak se mi moc nelíbilo, když se za mnou medvěd vydal. Takovej urousanej blbeček to byl, ne o moc větší než člověk, vlastně se trochu podobal mému venkovskému skorobratranci Michálkovi, i když tak přesně nevypadal. Sápal se na mě dlouhýma drápama a chtěl si povídat.
“Hele, ten prsten znamená, že jsi poslanec, žejo!”, hučel
“Ne, ten prsten znamená že jsem ženatej a dávej laskavě pozor na ty drápy!”
“Nene, to znamená že seš poslanec”, trval si na svém, pyšný, že přišel na nějaké tajemství.
Byl to blbec.