středa, 20. září 2017

Mojí babičce bylo devadesát dva. Pořád mám pocit, že leckdy uvažuje z celé naší rodiny nejjasněji, včetně mé generace. To je čéče už věk – koncem druhé světové války už to byla holka na vdávání, v roce 68 jí bylo přes čtyřicet.

Zařizování a zařizování. Produkce říjnové návštěvy Porno Para Ricardo se hroutí a já opakovaně odrážím návrhy abych se toho ujal sám, až mi to přijde srandovní. Rozjely se různé praktické domluvy kolem desky a turné ILLE. Někdy mě hněte, že i tam kde chci být hlavně muzikant, končívám často jako administrátor. A to ne proto, že bych v té oblasti vládnul nadpřirozenými schopnostmi (email umíme napsat všichni), ale spíš proto, že ostatní si snadno zvyknou na to, že to vždycky vyřeší někdo jinej. Štve mě ta nedůslednost. Asi hlavně proto, že s ní dost bojuju sám a ty promarněné šance a věci zmatlané na poslední chvíli mě potom straší.

Probudil jsem se před čtvrtou ráno, čilý a vyspaný, a nemohl znovu zabrat. Pak jsem si vzpomněl, že je potřeba odnosit pytle se sutí z rekonstrukce jednoho bytu, na což během dne těžko hledám čas. Tak jsem si vzal montérky a chvíli nosil pytle se sutí po liduprázdné temné ulici. Pak jsem si lehl zpátky, pes se kroutil radostí že jsem zase tam, koukal jsem jak Alelie, Žilvinas a Laime spí s otevřenýma tlamičkama a říkal si, že se těším až se všichni probudí a zase se pozdravíme. Je to oukej, tohle je dobrý, říkal jsem si.

pátek, 8. září 2017

Dny kdy věci víceméně fungují. Přednášel jsem poprvé v Olomouci. Už jsem se nad tím podivoval, ale pořád se nějak nemůžu srovnat s tím, že ti za tyhle hostovské přednášky zaplatí krásný výlet vlakem do pěkného města, mluvíš o něčem co tě v podstatě baví, nové lidi poznáš, nezřídka ti i něco k snědku dají a nakonec ti za to ještě zaplatí. Je to prostě paráda. Francouzské studenty jsem nicméně čekal trochu aktivnější a zapálenější, abych pravdu řekl.

Hráli jsme s ILLE na benefici pro Metráž v Oku, v triu, takže jsem byl nucen střídat nástroje ještě častějc než obvykle. Uvažoval jsem, že bych vzal ještě barytonku, ale nakonec jsem to zavrhl. Je myslím určitá hranice, do níž je muzikant střídající nástroje spíš frajer, a za níž spíš už debil.

Seděli jsme s tátou a hovořili o životě.

Laime leze a my s Alelií stavíme různé zátarasy, protože k daru lézt se jí zatím ještě nedostalo daru pudu sebezáchovy.

pondělí, 4. září 2017

Začíná školní rok a s ním podzim, na který se těším, nicméně který vypadá (jako obvykle) dost nabitě. Vrátil jsem se v pátek z Baku, v Praze celý den pršelo. Večer jsme hráli na Tranzistor Revue na Letní Letné a bylo to nakonec vysloveně dobré. V sobotu jsem se Žilvinasem běžel ve Stromovce běh (jeho první míle a úplně bez problému!) a pak se složil se zimnicí, průjmem a ospalostí. Kombinace nevyspání, nějaké střevní breberky a páteční kocoviny mě úplně vyřadila na sobotu a pak ještě trochu v neděli.