pondělí, 31. července 2017

Je to zajímavý. Člověk si myslí, že to tady celou dobu píše výhradně z vlastní vůle, ale stačí triviální a dočasná překážka jako spadlé stránky a skoro to celé přestane.

Chci si vůbec psát dál veřejný online deníček?

Ale jo, v podstatě asi jo. Hlavně proto, že si opravdu bez toho blbě pamatuju co se kdy dělo a přijde mi občas dobrý si to připomenout.

A proč to čéče vlastně děláš veřejně, není ti to vlastně trochu blbý a nebojíš se, že to někdo jednou nějak použije proti tobě?

Blbý mi to není. Víc pro mě relevantních lidí mi řeklo, že jim to něco dává, tak proč ne. Nepíšu už tolik o pravdách a pravdičkách, ale třeba je v tom ještě něco jinýho. Byla doba, kdy mě tahle kázání jak se věci mají lákalo rozvíjet, ale dneska mi to přijde spíš banální a jako zbytečná písmenka. Třeba to na mě přijde ještě později.

Zneužití se taky tolik nebojím. Píšu to s tím, že to zůstane navěky na internetu, takže se snažím cenzurovat už při vzniku. Jasně, že zneužít se dá skoro všechno a už ten samotný sběr informací do vícerozměrného osobního profilu se pro některé účely počítá. Ale už tak nechávám mnohovrstvou online i offline stopu. A kam bychom to došli, žít a ohlížet se přitom pořád přes rameno. Takže v tomhle ohledu si taky zatím budu dělat co chci.

Takže asi jo. Nebudu tím trávit moc času, ale zatím jedeme dál.

pondělí, 31. července 2017

Strávil jsem týden s ILLE ve studiu v Jinočanech, až na pár mezer od rána do večera každý den. Z toho si odnáším:

  • My to natočíme!
  • Je to opravdu skvělý studio!
  • S Alaverdi to tam bylo taky skvělý, ale úplně jiný!
  • Nahrává se mi už docela komfortně, málo třesoucích rukou, žádný mrtvolný pot a žádný moment “co tady vlastně dělám, jsem špatný muzikant a špatný člověk, měl bych se zabít!”. To taky díky Dušanovo Neuwerthovo režii, což je ale popravdě i proto, že člověk ví, že na něj leccos může nechat v postprodukci.   
  • I když se mu nahrává komfortně a nepotí se mrtvolně, člověk se stejně zpotí.
  • Ty starý Fender komba!
  • Ta moje akustika Furch!. Sama o sobě asi výjimečný kus a když se zapojí elektricky do starýho Fender komba a zahraješ velký E dur!
  • Studiové zadostiučinění konečně pro mou barytonku Danelectro ve tvaru fenyklu.
  • Reverb/tremolo Strymon!
  • Almela přijel s vrtačkou, protože koupil někde starý reprák do svýho Ampeg komba a první den narušoval tlumeným vžžžžžžžt! z velké záchodové místnosti. Kombo od té doby váží asi o osm kilo víc, ale stálo to za to. S tím starým Precisionem to hraje opravdu skvěle.
  • No a co s tím dál? Je to jiný než napoprvé. Sám nevím proč vlastně, je spousta možných důvodů. Atmosféra druhé desky, kterou budeme všichni splácet, přecejen jistý tlak úspěchu té první, se sedmi dětma kolektivně doma a na prahu čtyřicítky, je nutně jiná než první ajfr and we are so free té první. Ale možná to bude tentokrát i lepší. Muzikant na prahu čtyřicítky má i tu výhodu, že ví, že okamžité subjektivní juchů nejde nutně ruku v ruce s dobrým výkonem.
  • Přečetl jsem tam Black Box od Jennifer Egan a část For Whom the Bell Tolls od Hemingwaye, abych zjistil co s ním všichni pořád maj.

Nebudou jablka, nebudou švestky.