Bože, posledních několik týdnů byla tedy jízda! Kolik týdnů vlastně? Asi tak šest, když na to tak myslím.
Nejdřív Gaziantep a syrští soudci v exilu, těžký příběhy a venku kvetou pistácie jakoby nic, potom týden doma nacpaný prací a zkouškou a dvěma vysloveně skvělýma koncertama Alaverdi.
Potom Barma a přelety mezi Yangonem, Sittwe, Mrauk U a Nay Pyi Taw. Přednášel jsem i barmským poslancům z NLD, z čehož jsem byl předem trochu nervózní, ale bylo to dobrý.
Potom zase týden doma a zase fůra práce, zkouška a koncert s ILLE (taky parádní), dny plné na hodiny.
Potom Slunovrat na chalupě a kamarádi a děti a 16mm promítačka. Technicky vzato odpočinek, ale ne zase tolik, když jsme hostitelé. S Alelií jsme se potom stejně jako loni shodli, že to bylo pěkné, ale potřebovali bychom po víkendu ještě jeden víkend na zotavenou.
A nakonec Microbphone v Tel Avivu, bizarní věc, u které pořád nemůžu uvěřit že se opravdu stala. Kdyby mi někdo ještě před nedávnem řekl, že budu na pozvání Českého centra v Izraeli dělat audiosmyčky lidí jak jedí fermentované jídlo a bude k tomu hrát na dudy můj vzdálený bratranec Vojta Kalina, klepal bych si na čelo. Ale bylo to tak a bylo to skvělých pár dní se skvělýma novýma lidma v Tel Avivu, který je něco jako teplý Berlín na břehu moře.
A teď jsem konečně zase doma, Laime pase koníčky a Žilvinas je už tak fajn velkej kluk, nespal jsem víc než šest hodin v kuse za celý poslední týden a dokončuju věci před létem. Jo, a včera jsme k tomu dostali granty za několik miliónů dolarů, což je, jak se říká, game changer.
Taky proběhl třídní sraz z gymplu, vedle nás seděl stůl čerstvých maturantů z tamtéž, snad jsme je nevystrašili jak budou vypadat za dvacet let. Dvacet let od maturity, čéče! Taky tradiční July 4th party na americké rezidenci, to je takový oficiální začátek léta. Léto je tu!
Loupou se mi z hlavy kusy kůže, jak jsem se v Tel Avivu spálil. Ale to nevadí. Konečně prší, snad to dosavadní sucho chili rostlinky na chalupě daly.