Létají tu netopýři macatější než zdejší havrani. Viděl jsem letku včera pozdě večer, ale v té tmě jsem se zdráhal věřit tomu, že ty velké pomalé stíny jsou opravdu netopýři. A voni jsou.
Konečně sprchlo a trochu se ochladilo. Vypadl proud. Jíme místní silnou rybářskou polívku a srkáme z ulit mořské šneky.
Moře je kalné a zvlněné, v dálce se z vody tyčí rozpálené skály.
Nemůžu chytit hotelové wifi, ale vidím jedno z jedné velké francouzské nevládní organizace, která dělá smíšeně dobrou práci, občas i míň dobrou. Jejich velký šéf-šéfů a zakladatel Frederick si mě jednoho večera v Bengházi posadil naproti sobě a pustil do mě plnou palbu francouzské ukřivděnosti co jsem o nich v tom smyslu někde řekl. Pak se ukázalo, že si spletl Marky a chtěl takhle přišpendlit Marka Š., který skutečně něco takového někde řekl. Trochu ho ta záměna umírnila, ale ne úplně. To jejich zdejší heslo nicméně neznám a ptát se mi nechce. I já si myslím, že to za ty prachy dělají spíš blbě.