středa, 11. července 2018

Přijeli jsme do Prahy na otočku, protože jsme špinaví a potřebujeme si vyprat. Navíc máme všichni rýmu a venku poprchává, takže takový ideální přestupný den. Jinak trávíme čas polonazí na chalupě, byl u nás chvíli Almela s klukama a chvíli Jirka Vaněk s Čendou. Vymazal jsem si z telefonu Facebook, Instagram a BBC, takto tři ikony, na které klikám nejčastějc a nejbezmyšlenkovitějc. A vůbec mi nechybí. Hráli jsme s ILLE v Boskovicích a trochu jsme se báli, protože to bylo velké pódium a dali nás v podstatě do hlavního času hned po rozjetých Nylon Jail a Houpacích koních. Ale dobré to bylo, normálně jsme to utáhli, lidi si dokonce zpívali texty i těch nových věcí. Asi jsme normálně rokenrolová kapela, když se zadaří. Spali jsme v ubytovně pro mládež a v noci tam museli přelézat plot. Bylo pěkné být zase všichni čtyři spolu a naznali jsme, že nás to spolu pořád baví.

Kromě toho pokládám půdovky, sháním vápennou maltu, dělám pizzu a chleba v hliněné peci, občas ráno zaběhnu nahoru na hradiště Dřevíč. Snídáme na ranním sluníčku, večery jsou dlouhé a oranžové, v travinách chodí srnky.

Jsme umytý a máme vypráno, jedeme zase zpátky.

 

středa, 27. června 2018

Koncert v Karlíně byl nad očekávání výbornej, lidí třeba kolem stovky, což je slušné. Ten konec června je vždycky smršť, přes víkend annual meeting, samá hogofogo večeře, až už si člověk trochu zoufá a rád by od tramezziny s limetovým olejem a vinného sabayone (nemám ponětí co z toho to bylo, na talíři je to všechno v podstatě obyčejné) utekl domů ke chlebu s máslem. Tomu se říká problém prvního světa. Pokračovalo to až do pondělka večer na americkou rezidenci, odkud nás Marcela vytáhla do dejvické nádražky, což to tak pěkně vybalancovalo. Včera jsme byli na první školní třídní schůzce (už je to tady) a pak jsem byl konečně doma a trávili jsme s Alelií večer dlouhý jako zamlada. Taky jsem šel spát úplně střízlivej, což je v té večírkové sezóně poměrně neobvyklá zkušenost.

Poslední dny před létem, snažím se odbavovat práci, abych si jí nemusel brát tolik s sebou, těším se na pár doufejme klidných týdnů.

 

čtvrtek, 21. června 2018

Zašli jsme s Alelií do Sapori na Vinohradech a pak to vzali dlouhou procházkou kolem Grébovky až dolů do Vršovic. Pěkné, být takhle občas spolu sami, měli bychom to dělat častějc. Včera jsme měli zkoušku s ILLE u Kuby na Smíchově, což šlo vlastně dost dobře. Dneska koncert v Přístavu v Karlíně, který se nám podařilo zabookovat ve stejný čas jako  festival hned nad námi na kopci na Vítkově, kde budou hrát zadarmo Kapitán Demo a J.A.R. Tak doufáme, že je dneska v Praze dost jemných duší, na které to bude moc drsné a budou preferovat jít na ILLE za peníze.

Za necelou hodinu je letní slunovrat roku 2018 a začne se to už zase zkracovat.

 

úterý, 19. června 2018

Ve čtvrtek na mě chřipka padla naplno a já se potácel pod Ibalginem až do večera, kdy jsme měli koncert s Worm’s Rafination na Klamovce. A jak jsem se tam dvě hodiny intenzivně potil na pódiu, ono mě to zase přešlo a v pátek už mi bylo docela dobře. Byl to pěknej koncert, musíme to dělat častěji než jednou za čtyři roky. Vlastně mě hrát tenhle rokenrolový žánr pořád jde a baví asi nejvíc, i když už to moc neposlouchám. Platí to ale i třeba o Alaverdi, tam se čistě muzikantsky taky cítím přirozenějc než někde v indiepopu, kde si naopak často připadám trochu s nohou za krk.

O víkendu jsme už potřetí měli slunovratový mejdan na chalupě, kde zase přijeli trochu jiní lidé než loni a bylo to velmi pěkné, s asi dvanácti dospělými a podobným počtem dětí od čtyř týdnů do puberty. Filmy na šestnáctimilimetrové promítačce a bojovka byly obzvlášť úspěšné. Během toho víkendu došla voda ve studni a pak se ještě rozbilo čerpadlo. Jako obvykle, na konci jsme s Alelií byli spíš zralí na ještě jeden odpočinkový víkend než na začátek pracovního týdne, ale to je nevyhnutelné. Parádní víkend s fajn lidma, děkujeme, kamarádi!

Na baráku ve Veverkové začali po asi padesáti letech opravovat fasádu. Je devatenáctého června, v ulici po večerech pískají vlaštovky, celé léto je před námi, chili zraje a já mám na chvíli rande se svou ženou k pátemu výročí svatby.

 

úterý, 12. června 2018

O víkendu jsme byli na chalupě a spíš se tak jen plácali a já si konečně i odpočinul. Chili rostlinky to kupodivu přežily a  některé vesele plodí, tráva roste jako o život – tohle je to období růstu, který je skoro strašidelný. Taky mi tou dobou bylo třicetdevět, ale skoro jsem si ani nevšiml. Měli jsme zkoušku s Worm’s – trochu míň dobrou než tu předchozí, ale pořád dobrou. Říkáme Jakubovi, až budeš chtět ten groove skončit, tak udělej nějaký hodně výrazný gesto podle kterýho se můžeme ostatní chytit. Víš co? Zvedni obočí! Jakub má totiž velké a srostlé obočí, ze kterého si děláme srandu už přes dvacet let.

 

čtvrtek, 7. června 2018

Dopadl jsem do Prahy rovnýma nohama a pořád jsem se ještě úplně nedohnal. Furt me trochu bolí v krku a navíc mě bolí ledviny, což je trochu divné. V pondělí jsme se stihli akorát přivítat s Alelií a dětma a hned jsem večer vytuhnul. V úterý to bylo trochu podobné, jen jsem se ještě učil repertoár a pil u toho mandalayský rum. Včera jsme měli zkoušku s Worm’s, kde nám to hrálo vysloveně dobře a ještě jsem pak přiblížil domů Davida Gaydečku, který mi přecházel před autem u Rudolfina. A teď jsem tady. Na balkóně rostou různé druhy chili, ale o tu druhou polovinu rostlinek, která je v tomhle hrozném suchu už tři neděle venku, jsem asi přišel. Uvidíme zítra. Což mi připomíná, že je vedro – je velké a suché vedro, už třeba ty tři týdny. Jako by byl konec srpna a ne začátek června.

 

pátek, 1. června 2018, Mawlamyine

Jeli jsme do Mawlamyine vlakem, což bylo velmi dobré rozhodnutí. Sice to trvá o pár hodin déle, ale lze si tam natáhnout nohy nebo chodit okolo a jede se pozvolnou barmskou krajinou mezi vesnicema, rýžovými poli, střídá se déšť a slunce, a promoklí buvoli odevzdaně sledují projíždějící vlak. Konečně jsem taky opustil projekt s luxusními hotely a přidal se k tomu našemu obvyklému, kde jsou všechny materiální požitky docela obyčejné. A moc mi to vyhovuje, cítím se takhle líp. Čímžto nic proti tomu občas přespat v Hiltonu.

 

středa, 30. května 2018, Yangon

Přiletěli jsme do Yangonu a hned jak jsme dojeli do hotelu, spustil se strašný vichr a déšť, ve kterém bychom asi nepřistáli a museli to nejspíš otočit někam jinam. V tomhle globálním světě člověka i tak trochu zarazí, když přijde do báru na druhém konci světa a v báru sedí Bára, která ještě předevčírem postovala fotky z litevského skanzenu Rumšiške.  Tak jsme šli ven na pivo. A dneska v pět ráno, ještě s D., podívat se na Schwedagon. Není to už samozřejmě takové zjevení jako to pro mě bylo poprvé před devíti lety, ale i tak je to velmi mimořádné místo.